Godzilla vs. Kong

Kong (102 m) od posledního filmu řádně povyrostl, ale jinak to nešlo, protože by proti Godzille (120 m) něměl nejmenší šanci. Souboje mezi monstry jsou fajn a destrukce Hong Kongu vypadá efektivně. Je docela škoda, že se nebere v úvahu hmotnost monster, protože Konga by určitě nebylo možné přepravit letecky. Lidé jsou ve filmu opět zbyteční a slouží pouze jako dějová výplň před další akcí. (05.04.2021)

Atomová ještěrka se steroidovým primátem si konečně vzájemně drcli do piva a je to celkem zábavná podívaná. Hlavně proto, že se trikaři, choreografové a jejich kamarádi vyřádili do sytosti. Barvičky, demolice, fajn vizuální nápady + Junkie XL tepe muziku dostatečně monstrózně. Bohužel, pořád se všechno schovává za neoblíbeným termínem "dobrý řemeslo" - o vizionářství nemůže bejt řeč. První Godzilla byla pomalá, šla svým přístupem proti tradičním blockbusterům a měla něco navíc (a její závěrečný "finish him" bylo víc epický, než celá tahle sranda). Kong byl zase sympaticky odlehčenej a pulpovej. No... a tady je možná zakopanej pes. Když tvoříte jakýkoliv univerzum, mělo by si udržet nějakou jednotnost. Godzilla byla pomalá, vážná a dala se v ní najít myšlenka. Kong byl barvitej, ulítlej a o nic víc se nesnažil. Jistě existují i tvůrci, kteří by dokázali namíchat koktejl obojího, nicméně tenhle film působí jak sex na pláži, do kterýho někdo přilil malý pivo. Paradoxně by tentokrát neškodilo ještě víc minimalismu, protože příběh je konzistentně debilní (skoro všechno kolem Apexu a dutý Země) a nekonzistentně zábavnej (vopruz, když monstra nejsou na scéně). Ve finále bych řekl, že Kong s Godzillou ukopali tak nějak kvalitativní plichtu. (02.04.2021)

Faktem zůstává, že film o něčem tak neslučitelném s realitou (včetně té fikční), se nedá natočit tak, aby se člověk vyhnul logickým lapsům. Stále se to ale tvůrcům tohoto filmu podařilo líp, než v druhé Godzille. Třeba nápad se znakovou řečí považuju za zdařilý a finální scéna, kdy se do věci vložila Mechagodzilla, vytáhla moje hodnocení na 60%. No a co budete točit dál? (22.04.2021)

Kong II Král monster. Prakticky bych mohl zkopírovat svůj komentář od druhého Godzilly s možná jedním přidaným pozitivem, že tentokrát je během soubojů aspoň něco vidět. Stále však neskutečně mnoho času sledujeme nicotně charakterizované, klišovité a naprosto nesnesitelné postavy, z nichž některé jsou na plátně jen proto, aby zíraly do výšky a roboticky deklamovaly chytlavá jména monster. A musím říct, že i při té bídě jsem tak nějak očekával, že scenáristé nad mnohokrát viděné schéma přidají nakonec ještě nějaký jeden akt, který by přinesl aspoň jeden moment překvapení. Ale ne, film skončí a vy si řeknete: „Aha, to bylo celý.“ Pousmál jsem se u neskrytých odkazů na 2001: vesmírnou odyseu, první Star Wars a asi i Trona, pokud jsem ho v tom neviděl jen tou přemírou neonů. Ale pomrkávání po divácích celkový dojem opravdu nespraví. Náladu mi zvedlo jen to, že to celé vypadá jako labutí píseň série, a já pevně doufám, že tomu tak je. (02.04.2021)

Mohutná trailerová kampaň filmu od počátků naznačovala, že za hašteřením Godzilly a King Konga bude ještě něco víc, a proto jsem většinu upoutávek raději ignoroval a spoléhal se na moment překvapení. Každý z předcházející trojice snímků byl formálně odlišný, a byť silně preferuji temnou a náznakovou Edwardsovu Godzillu, dosavadní vývoj MonsterVersa mi přišel minimálně zajímavý a zábavný. Godzilla vs. Kong pak potvrzuje tento trend a skýtá opět jiný zážitek, jehož kvality však v mých očích nedostávají enormním očekáváním. Wingard kašle na atmosféru a servíruje třeskutou popkornovku, kde se události i zeměpisné polohy střídají s neúměrnou rychlostí a kde žádná z tuctu postav nedostává dost prostoru k vyniknutí. Film evidentně rozvíjí koncepci Krále monster a lidstvo, dříve bezmocné a bázlivě skrčené před výstupy titánů, definitivně rozvíjí v zásadního hybatele událostí, jenž přímo řídí pohyb a konání monster. Je skoro až skličující vidět dominantního Konga, kterak je půlku filmu odevzdaně vláčen v řetězech, přičemž k tomu občas hrají uvolněné songy z minulého století. Většinou se ale zběsile střihá mezi několika liniemi, z nichž jedna připomíná infiltrační pohádku ze Stranger Things a další Cestu do středu Země, a do toho duní muzika, která přehlušuje značnou část dialogů. Efekty jsou jistě skvělé a Wingard při bojových sekvencích překvapuje hravými úhly kamery, tudíž samotná akce bez problémů zabaví a především druhá polovina vytváří nějaký rytmus. Osobně jsem však čekal temnější a soudržnější výsledek a neubráním se hořkému zklamání. 60% (03.04.2021)