Psycho

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

Škoda, že ona zásadní scéna filmu nezůstala bez hudby, jak to bylo původně zamýšleno. Proslavený škrábavý motiv sice působí depresivně, ale také poněkud archaicky. Klasický film, v podstatě zakladatel žánru, má i dnes co nabídnout, na rozdíl od mnoha současníků (i, tady budu kacíř, některých filmů od mistra samotného - ano, připomínám svůj názor na Na sever severozápadní a tak dále). (11.10.2005)

,,JE SMUTNÉ, KDYŽ MATKA SVÝMI SLOVY ODSUZUJE VLASTNÍHO SYNA, ALE NEPŘIPUSTÍM, ABY SI MYSLELI, ŽE JSEM SPÁCHALA VRAŽDU“...... /// Norman Bates, kultovní postava kultovního filmu. I dneska každýmu musí bejt jasný, že ta koupelnová scéna, musela tenkrát bejt neskutečná pecka. Do toho ta hudba…. vytvářející parádní atmosféru v minimalistickejch, na dialozích postavenejch scénách. Možná, že i díky vokleštěnýmu rozpočtu je PSYCHO takový jaký je. Kultovní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal v roce 1959 Robert Bloch číst nebudu. 2.) Viděl jsem Hitchcocka a chcu uvěřit. 3.) Žiju s mrtvolou. 4.) Thx za titule ,,Stik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.01.2013)

„A boy´s best friend is his mother.“ Ví to školní ředitel Seymour Skinner, ví to i moteliér se zálibou v taxidermii Norman Bates.. Trojbradému mistru hrůzy lze vyčíst jen dvě věci a to sice doslovný závěr s psychologickým rozborem pachatelky a taky nedostatečné ocenění práce Bernarda Herrmanna, když tvrdil, že účinnost Psycha má z 33 % na svědomí hudba. Já bych to viděl nejmíň na 51 %.. (12.11.2009)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)