Srdce temnoty: režisérská apokalypsa

Jeden ze dvou dokumentů promítaných na letošním Visions of light představil v lektorském úvodu divadelní režisér M. T. Růžička. Všichni předešlí festivaloví lektoři dokázali promítání obohatit, režisér Růžička se hned v úvodu hrdě přiznal, že se na svou řeč v podobě výpisků či taháku nepřipravoval, a to plamennější a živelnější (ale rozhodně zajímavý) byl jeho projev. V jednom však neměl pravdu, film Apokalypsa po tomhle dokumentu určitě vidět nemusím. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Mimořádná přitažlivost tohoto dokumentu není dána jenom spletitými okolnostmi vzniku Apokalypsy, ale také výrazným osobním vkladem Coppolovy manželky Eleanor. Její otevřený komentář si krom maniakálních proporcí celého projektu všímá také čehosi znepokojujícího na Coppolovi samotném. Objevování temných zákoutí duše po vzoru Conradova Srdce temnoty, přítomného zde také díky ukázkám čtených jiným sebevědomým tvůrcem, Orsonem Wellesem, je možná ještě působivější než v případě Apokalypsy, kde autentický civilní nádech chyběl. K diskuzi nad dokumentaristickou etikou vybízí použití nahrávek pořízených bez Coppolova vědomí. Právě ony ovšem nejlépe poukazují na víru v neohrozitelnost „náčelnické“ pozice režiséra, již Coppola propadnul a neplánovaně tím napodobil plukovníka Kurtze. Člověk se až diví, že vypjaté natáčení neskončilo rituální vraždou. Velmi vážně pojatý dokument odlehčuje lehce přibarvené vyprávění Johna Miliuse a pár stěží uvěřitelných historek, které dokazují, že sebevětší množství drog a alkoholu nemusí být při natáčení nutně překážkou. Pohnutý vznik Apokalypsy ostatně vyvrací celou řadu mýtů, například ten o herci coby nejdůležitější osobě na place (s odůvodněním, že ho po týdnu natáčení nemůžete vyhodit). Harvey Keitel by mohl vyprávět. 90% (26.09.2009)

Komplexní náhled na jedno z nejděsivějších a zároveň nejpůsobivějších filmových natáčení. Tvorba té doby ještě byla nejen uměním ale i hrůzou. Hrůzou, která se odrazila v Apokalypse. - Fosfor a napalm vůbec nebudí strach, ale podívat se do zvrácené mysli, která je pod povrchem všech lidských bytostí a říct: „Přijímám tě. Dokonce tě miluji, protože jsi mojí součástí. Jsi prodloužením mě samého." - Cože? (25.02.2015)

Apocalypse Now nebolo len zjavným aj metaforickým peklom Vietnamu a ľudskej individuality, viac krát som si pri pozeraní filmu vravel, že toto môže natočiť len génius/šialenec. Hearts of Darkness nám odkrýva postupne Coppolovu posadnutosť, pochyby, šialenstvo, suicidálne tendencie a hlavne vášeň (alebo aj to aká veľká sviňa vedel byť Marlon Brando:). Neuveriteľne zaujímavé scénky, ktoré ozrejmujú problematické natáčanie, celkový backround tohto veľdiela a vytvárajú tak hodnotný "doplnok" k filmu samotnému. (20.12.2010)

Zákulisní příběh jednoho z nejvíc ceněných filmů všech dob ho dělá ještě o chlup šílenějším a odkrývá jako jedno velký riziko. Adaptaci díla J. Conrada, která se málem dočkala vize od jmen jako Welles či Lucas, nakonec jako “idiodyssey” převzal úspěchem opojený, ambiciózní a nezastavitelný Coppola. Ten pak čelil všem možným stressům a děsům, failu pozérství, proces vyžadoval neustálý krizový management, pro mnohé účastněné bylo natáčení APOCALYPSE NOW (neboli APOCALYPSE WHEN?) svým způsobem i prožitím si postav a děje. A jste-li geek anebo ne, tohle je rozhodně ten film o filmu, co stojí za to promítnout si po filmu (před případnou přeprojekcí). ”I tell you from the bottom of my heart that we are making a bad film. This film is a $20 million disaster. Why won’t anyone believe me?” (27.02.2018)