Provaz

Stejně si myslím, že Hitch byl jen obyčejný filmový fanoušek a i když tolikrát popřel zájem o hvězdy a práci s nimi, tak například jeho kolekce filmů s Jimmy Stewartem hovoří naprosto za všechno. To je čirá láska evropského filmaře, který si smí dirigoval All-American Star (a navíc v oslnivých barvách glorious Technicoloru!), nic víc, nic míň. A vy si v tom klidně hledejte ty formální experimenty, počítejte cívky a tvařte se, že ten výhled není naivně namalovaný a studiový. Ty dialogy jsou docela mazlivé, ale jak to bylo doopravdy s hrou Hamiltona (například s homosexualitou těch dvou vrahů), to už těžko soudit, neb na českých scénách se hraje jen výjimečně (naposledy v Redutě v Brně), to už je častěji k vidění variace na Plynové lampy... (20.01.2019)

Experimentální „film o vraždě“ od mistra napětí, který není ani trochu napínavý. Hlavní problém tkví ve vyložení karet na samém počátku, kdybychom celou dobu nevěděli, zdali v té truhle skutečně někdo je, mohlo dojít k rozehrání nervydrásající psychologické hry, ale prvek tajemna film zcela postrádá. O Provazu se hodně mluví v souvislosti s jeho technickou stránkou, kdy budí dojem filmu bez jediného střihu, pochopitelně se jedná o dojem iluzorní. Celý děj je rozkouskován do několika přibližně desetiminutových výstupů na jejichž konci kamera obvykle zabere něčí záda, čili se celý obraz zahalí do naprosté tmy. Nápad to na tehdejší dobu byl velmi odvážný, jen by si zasloužil uplatnění v lepším filmu. Hitch si ukousl příliš velké sousto, byl to jeho první barevný film a herci působí místy dost zmateně (i James Stewart občas váhá, kde se postavit, aby jej kamera mohla zabrat ze správného úhlu). Na druhou stranu, v Provazu je mnoho skvělých scén (např. postupné odklízení věcí z truhly sledované zcela statickou kamerou), což je luxus který většina tříhvězdičkových filmů postrádá, takže tentokrát za slabší čtyři. 75% Zajímavý komentář: Douglas (20.08.2006)

Zabít kamaráda není moc milé, zvlášť pokud se za chvíli má konat párty, na kterou byl pozván i bývalý profesor. Že by se mu to řeklo? Alfred Hitchcock se tentokrát spíše než na příběh soustředil na technickou stránku filmu, který bral v době vzniku jako náročnou výzvu. Rozhodnul se jej totiž točit zdánlivě jedním záběrem (cívky tehdy byly schopny pojmout jen deset minut materiálu, takže se muselo skrytě navazovat) a film je dodnes formálně fascinující, třebaže podobných experimentů od té doby vznikla celá řada. Jenže s přibývajícími minutami se pohled na nepřerušenou jízdu kamery omrzí a pozornost se obrací především k postavám, na kterých je celý film postavený. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem ženou slabší scénář kupředu až do vybroušeného finále, přičemž mezitím dojde i na typicky hitchcockovské scény napětí. Mistr nezklamal ani tentokrát, třebaže opustil vyzkoušenou montáž a vydal se úplně jiným směrem. (08.07.2002)

Hitchcock viac ako inokedy sa zameriava na filmovú reč prostredníctvom dlhých záberov a umiestnením deja v jednom byte. Príbeh nezaprie divadelný pôvod, zaujímavé na ňom je, že tá bola založená na skutočnom kriminálnom prípade. Napätie a psychológia postáv na malom priestore perfektne funguje, rovnako prepojenie filmového a divadelného média. Jeden z ďalších Hitchových obĺúbených kopírovaných námetov (napr. Vzorec pre vraždu so Sandrou Bullock). (07.06.2012)

A to som mal pred časom Hitchcocka v desiatke najobľúbenejších režisérov. Dnes môžem iba tretinu jeho filmov považovať za mimoriadne a Povraz k nim nepatrí. Je v ňom hodne divadla, trochu Raskoľnikova, trochu Columba a priemerný výsledok. Tá trocha napätia na záver je silená a vyhlásenia sú viac moralistické, ako reálne. Celý film je zaujímavý iba dlhými zábermi kamery, ale to sa mi zdá málo na to, aby som ho hodnotil vyššie. (18.02.2018)