Prezident v pořadí

Zo začiatku ma seriál zaujal tou myšlienkou, že sa obyčajný úradník stane prezidentom a postupne mu to ide zjavne lepšie než akémukoľvek americkému prezidentovi za posledných 30 rokov. Ale v druhej polovici série sa začína všetko orientovať na dva faktory – prezidentská administratíva a zaujímavé i menej zaujímavé prekáračky v Kongrese, a potom je tu druhá linka – špionáž, konšpirácia proti prezidentovi, tajní agenti, čo by mi nevadilo, keby to nebolo riešené ako absolútne najpodstatnejšia vec z príbehu. Hlavne Maggie Q ako 50-kilová agentka tam bije dvojmetrových chlapov a je najmúdrejšia na zemeguli. Celkovo to potom vlastne už ku koncu série postráda napätie a čo mne chýbalo najviac, bola väčšia rodinná a osobná linka. Žiadna z postáv, vrátane prezidenta, takmer nemá osobný život, čo ukážu je úplne okrajové, bezvýznamné. Preto a aj kvôli stále zvyšujúcemu sa americkému patriotizmu po prvej sérii končím. Za všetko ma v 20. časti zaujala veta: „Poľsko ani Slovensko nemajú nukleárne bomby.“ No jasné, že nemáme. Keby sme aj mali, dávno by sme ich predali. (01.12.2020)

Seriál se celkem záhy rozdělí na dvě linky. Ta první se dá označit za vyšetřovatelsko-konspirační, kdy se agenti FBI snaží odhalit pozadí a původce atentátu a je docela zábavná, byť to v ní občas zaskřípe. Ta druhá je víceméně politická a nezkušený prezident se v ní snaží vypořádat s nově nabytou mocí a z ní pramenící odpovědností. Tady už to trošku hapruje, protože Sutherlandův "určený přeživší" je správňák od kosti a dělá téměř všechno podle příručky Mirka Dušína. Navíc je tu hromada klasického amerického patosu. To sice bylo zpočátku tak nějak mile naivní, ale postupem času mi to docela začalo lézt na nervy. A jestliže je klišovitá postava prezidenta, tak to samé se dá říct i o ostatních aktérech a byť si seriál místy snaží hrát na House Of Cards, moc mu to nejde. Ale i když je tu much nepočítaně, na mě to docela fungovalo, protože to má spád, takže člověk celkem snadno některé nedostatky přehlédne a vydařil se i casting. Tak snad to tvůrci v další řadě ještě vyladí. 70% Edit: Po sedmém díle druhé řady končím. Je to pořád na jedno brdo, postavy se nikam neposouvají a vlastně to samé se dá říct o ději. (19.05.2017)

Béčkový seriál úrovně a myšlenkového rozsahu Rosemundy Pilcherové se dobře sleduje jako černobílý boj dobra a zla. 1) Kdo by nefandil Jacku Bauerovi, který povýšil do funkce prezidenta Spojených států?_____ 2) Chvílemi až hloupé dialogy a dějové zvraty doprovázejí průhledné zápletky na hraně snesitelného a slušného._____ 3) 1.10.2020 - druhé řadě chybí dějová kompaktnost řady první. Už jen 2*. (26.01.2020)

Dlouho jsem se tomuto seriálu vyhýbal, měl jsem obavy, že mě prostředí z Bílého domu a politikaření nebude zajímat, ale hned od prvního dílu mě to chytlo i bez té trochy akce. Kiefer Sutherland prezidentskou roli zahrál opět skvěle, líbily se mě pohotové diplomatické odpovědi a rychlé řešení neustálých problémů. (28.03.2021)

--- PRVNÍ SÉRIE --- Ačkoli jsem House of Cards prozatím neviděl, tvrzení, že Designated Survivor je jeho "light" verze, k tomuto seriálu imo docela sedět bude. Ne že by nebyl Designated Survivor dostatečně propracovaný. Politika hraje hlavní slovo, ale celé se to nese na takovém tom typicky americkém zidealizovaném duchu. Prezident Tom Kirkman je oproti Jacku Bauerovi naprosto plochá postava, která se snaží za každou cenu konat dobro a "správně" se rozhodovat, a to až tak, že to často působí otravně. Akční složka je spíše okrajová, ale konspirační linka je poměrně odvážná a škoda, že ji v závěru tvůrci tak odflákli. Ona celkově druhá polovina série poněkud ztrácí prvotní drajv. Jenže je to pořád chytlavé, i navzdory námětu příjemně oddychové. Vemte 24ku, zredukujte akci, zbavte se kontroverze a nechte tam politiku, z Bauera udělejte patriotistického pionýra a dostanete Designated Survivor. Hodnocení série: 4/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- To, co s tímhle seriálem tvůrci provedli, jsem upřímně vůbec nepobral. Proč sakra zahodili tak dobře rozjetou konspirační linku? Proč se absolutně vykašlali na jakoukoli návaznost a místo propracovaného politického thrilleru seriál položili na úroveň epizodické zkratkovité soap opery pro idioty, kde nic pořádně nedává smysl a zápletky se cucají z prstu? Proč šel writing tak razantně kvalitativně dolů, že ani herci často viditelně nevěří tomu, co říkají? Proč tam umírají hlavní postavy naprosto wtf způsoby a o dva díly později si na ně pomalu ani nikdo nevzpomene? Co kruciš tvůrce vedlo, aby udělali takovýhle krok? Veškeré ambice, věrohodnost a potenciál byly vědomě rozmetány a rozcupovány a pro seriál to v tuto chvíli znamená prakticky jistý a oprávněný konec. Že chtěli tvůrci mít polohumornou no-brain oddychovku, kde dobro vždy zvítězí, bych ještě pochopil, ale proč tak razantní proměna u žánrově úplně odlišně a celkově vcelku kvalitně rozjetého seriálu? Vždyť to nedává smysl maj gat a něco mi řiká, že se v zákulisí dělo něco hodně moc zlého, že tohle vůbec prošlo. Hodnocení série: 1/5 --- TŘETÍ SÉRIE --- Přišel Netflix a zachránil den. První série to sice není, ale konečně je writing zase na úrovni a i když nechybí vzletné amerikanské proslovy a tlačení na city, je to vlastně fajn nenáročný politický seriál. I přes sympatické postavy a zajímavá témata, která vesměs reflektují problémy dnešní doby, jsou jisté věci dost uspěchány a nedotaženy (konspirační linka). A i když mě třetí série oproti té předchozí tragédii fakt hodně bavila, úplně 100% pocit jsem z toho neměl. Hodně věcí však zachraňuje závěrečná Kirkmanova věta, která je údernou tečkou nejen za celým seriálem (zejména 2. sérií), ale funguje jako trefné shrnutí politiky obecně. Hodnocení série: 3/5 (14.07.2018)