Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (453)
Zpočátku jsem nechápal, proč zrovna tenhle Cimrman má 97%, ale jak začala hra, pochopil jsem. Ono totiž je mnohem těžší nacvičit postupně se naprosto kazící hru než klasickou, jelikož přesně vychytat momenty, kdy se mají věci vtipně kazit, mi opravdu nepřijde lehké. Snad jsem to i četl v rozhovoru s nějakým divadelním hercem. Tady se to ale povedlo dokonale a já se bavil skoro tak skvěle, jako u Dobytí severního pólu, které jsem z Cimrmanovek bral jako nepřekonatelný vrchol. A ačkoli kvůli mírně slabšímu semináři (který je ale pořád zdařilejší a v poměru s hrou vyrovnanější než ve spoustě jiných her) nedokážu říct, že by se mu až tak přiblížil, tak i přesto ho beru jako druhý nejlepší a v téhle pozici též nepřekonatelný. A pro to všechno nakonec dám slabou pátou hvězdu, tady opravdu nemám skoro co vytýkat. Šetřil jsem si to správně. Slabých 5* ()
Nádherný kousek Divadla Járy Cimrmana, tak hravý, svěží, bublající a zkvétající. Přednáška se věnuje Cimrmanově divadelnímu spolku Lipany, jejich harcováním, jeho předěláváním známých her, nutnému uvádění Vichru z hor na konci představení a jeho radami pro začínající herce. A když někdo z herců vypadne, či zmizí? O tom je nádherné představení Záskok, aneb nepovedená premiéra divadelní hry Šárka, ve kterém exceluje Karel Infeld Prácheňský (skvělý Zdeněk Svěrák) z Budilova divadelního spolku, který ve hře hostuje a má roli Vavrocha. Ale na roli rozhodně nepřipraven čerpá z her jiných, až příliš často musí na scénu principál společnosti, ve hře zvědavý invalida Karásek (Jan Kašpar), aby se hra alespoň částečně dostala do těch správných linií. Vynikající je též šikovatel Vogeltanz (skvělý Miloň Čepelka), když se při verbování do armády na první pohled zamiluje do dívky Vlasty (dobrý Petr Bruckner). A rozhodně mu nevadí, když se z Vlasty vyklube muž. Láska je zkrátka láska. Pak je tu postava doktora Vypicha (Bořivoj Penc), která se nejvíce snaží nahrávat Prácheňskému a tím zachraňovat hru, leč většinou marně. Neboť tu lípu nedáme, paní kněžno! A poddruh Bárta (Marek Šimon), u kterého je vidět, že Cimrmanovi rady pro začínající herce jsou více než nutné. Příjemně zábavné, zurčivě bizardní a já se smál a smál. A Cimrman? Ten také položil základy k rozhlasovým hrám. ()
Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". ()
Geniální, jako od Cimrmanů všechno. Sice to není nejlepší hra, ale myslím, že do TOP 5 by se vešla určitě... Hra ve hře, role zvědavého invalidy, ráčkující Brruknerr a naprosto geniální Svěrák jako Karel Infeld Prácheňský, který až do čtvrté třídy obstojně ráčkoval... Budějovice, neopakujte všechno po nápovědě, tak končí naše komedie, podruhu Bárto. Musím ale říct, že malinko víc se mi líbila ta první (kratší) část, tam je to jedna perla za druhou, hlavně po Svěrákově příchodu... Seminář jsem neviděl celý, ale rozhodně jeden z lepších (10 bodů na konci referátu). 100%, brilantní komedie (zlo prohráává a dobro žije...) ()
Hra, kde „nezůstane jedno oko suché“. Zdeněk Svěrák ako herecká hviezda Prácheňský. Excelujú však aj páni - Petr Brukner ako Vlastička, Bořivoj Penc ako doktor, Jan Kašpar – ako našepkávač, ale nesmiem zabudnúť na milovaného Miloňa Čepelku ako Vogletanza. HERECKÉ DESATERO Járy Cimrmana, dve z jeho posolstiev budúcim hercom ma už počas seminára presvedčili, že táto hra bude skvost: „Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované“, „Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen“. A v závere: "Řřřekni, Rrrumbumburrrk, srrrabe!" "Zabiju učitele Janderu, až do čtvrté třídy jsem obstojně ráčkoval..." ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- Původně v této hře hrál také Jaroslav Uhlíř, a to roli podruha Bárty. Později však divadlo opouští poté, co nepřišel na 2 představení, které za něj odehrál Marek Šimon. „To byla dvě představení. Když se mi to stalo poprvé, tak mě chtěli vyhodit, ale Svěrák se mě na té schůzi, která kvůli tomu byla, zastal, že: ‚To bychom se museli povyházet všichni. Každýmu z nás se to někdy stalo.‘ Když se mi stalo podruhé a pikantě na to, že jsem ten celej den strávil se Zdeňkem. Nevím co jsem dělali, myslím, že na nějaké písničce a já jsem mu asi v půl jedenáctý volal, že mám refrén a on na to: ‚To je hezký, ale dnes si měl hrát, víš to?‘ A já jsem povídal ‚nevím‘ a ptal jsem se jak to mám vědět? A on na to: ‚Máš číst fermany,‘ a já nevěděl, co to ferman je“ řekl Jaroslav Uhlíř. (mnaucz)
- Autoři uvažovali, že představení pojmenují dle názvu hry „Vlasta“, kterou diváci vidí po přestávce a je i takto dodnes nazývána. Nakonec však zvolili pro představení název Záskok. (mnaucz)
- Tato hra se jako jediná z Cimrmanových her odehrála v Národním Divadle. Odehrála se 2x ve dvou různých obsazení. Celé záznamy dostupné nejsou, ale sestřih hry a semináře můžeme vidět v dokumentu Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000). (mnaucz)
Reklama