Ostré předměty

Město, které jen neochotně vítá zpět jednoho ze svých, ohavná vražda se spoustou drobků, kterým se jen s nadsázkou dá říkat stopy a v neposlední řadě prapodivná vlastní rodina, kam by se jeden vracel opravdu jen kdyby nebylo zbytí. Všechny tři složky, tedy prostředí, případ i osobní poloha fungují dobře, díky Valléeho nepříjemně sugestivní režii plné mrazivých prostřihů doléhá každá nepříjemná chvilka měrou vrchovatou. Jen to nefunguje dohromady. Protnutí obou zásadních rovin ospravedlňuje předchozí pozvolné tempo a nenechá na nikom nit suchou, ale pocitu vykonstruovanosti se i přes drtivý finální dopad zbavit nemůžu. Což je škoda, protože ony tři hvězdy v hodnocení by ze mě samy o sobě dostaly i jen vlasy Amy Adams. (30.06.2020)

Mrazivá exkurze do jihoamerického vidlákova (jemněji řečeno zapadákova), ve které je směr policejního vyšetřování tak trochu podřizován společenské atmosféře a “světonázoru“ obyvatel tamějšího maloměsta. Při sledování jsem si uvědomil důležitou věc. V poslední době se u nás mluví o tom, jak moc je naše společnost rozdělená. U komunity ve Wind Gap je tomu ale přesně naopak, protože je ve své urputné zatvrzelosti tak semknutá, až z toho skutečně mrazí. Přijde mi, že samotná kriminální zápletka je pro Gillian Flynn až druhořadá, protože stejně jako ve Zmizelé zde vystupuje do popředí zejména manifestace společenských poměrů. Všudypřítomný cynický tón vyprávění (který je v knižní předloze ještě intenzivnější) výtečně podtrhuje tragičnost a absurditu celého příběhu. Tragický je příběh proto, že v něm dochází k vraždám mladých dívek. Absurdní je s ohledem na prezentovanou paletu charakterů (alespoň teda pro mě), protože síla společenského diskurzu je zde až nepředstavitelná a pojem maloměšťáctví získává na americkém Jihu zcela jiný rozměr. Někdy je prostě mnohem důležitější fakt, zdali máte k něčemu “obecné předpoklady“. Jestli jste se něčím skutečně provinili či nikoliv, je v určitém prostředí naprosto irelevantní. Ostré předměty vám v samotném závěru dají ještě dvě pořádné facky a jejich rozuzlení rozhodně není předvídatelné. Přesto je jejich seriálové zpracování v některých pasážích zbytečně rozvleklé a zkrácení alespoň o jeden díl by určitě prospělo. (05.01.2019)

„Don’t tell mama.“ Rodinná dramata, traumata a jiné bolístky servírované formou detektivního thrilleru vsazeného do kulis amerického maloměsta kdesi v Missouri? Ano, prosím! Finální twist se sice už v dobré polovině série odkopal a já už jen čekal, kdy to přijde, ale i tak je to lahodná, byť místy krapet rozvláčná, podívaná. A to obzvlášť díky precizně obsazené (a notně zjizvené) Amy Adamsové i zajímavému námětu. (18.09.2018)

Fascinující svět žen, v němž vládnou hutné stíny minulosti a režijní mistrovství. Samozřejmě, Gillian Flynn dodala silnou papírovou oporu, ale ta je bezpečně sešitá v pevném tvaru díky Valléeho virtuozitě. Mám letos nakoukáno málo, tak možná doba pokročila, ale tady jsem osm hodin bezmezně obdivoval pedantsky přesnou práci s herci a střihovou skladbu, která přesně zasazenými půlvteřinovými záběry narušuje běžnou strukturu a nechává napětí houstnout do netušených rozměrů. Hlavní ženské trio si diváka omotá od prvních chvil a donutí jej nespustit z nich oči. Tradičně výtečná Amy Adams i děsivá Patricia Clarkson se nechávají doplňovat Elizou Scanlen, která tu polohu „spoiled bitch“ jede naprosto s přehledem. Ano, děj by šel sfouknout za dvě hodiny a pořád by z toho mohla vzejít silná žánrovka, ale to natažení na osm dílů dovoluje netušené věci a ono „nic“, tíživé bezvětří, kdy už se modlíte, ať se to pohne, je příjemně mrazivým způsobem nesnesitelné. Škoda, že to ve stejné poloze neutáhne i závěrečný díl, který dosavadní řád poruší a překotně vše uzavře. Pocit z vysoce intenzivní podívané to nepřebilo, ale v dlouhé debatě mě pak žena utloukla argumenty, že vůči zbytku je to škoda a vlastně až neuctivé. A v tomhle seriálu ženy vládnou. Hodně ostrých 9/10. (24.10.2018)

Gillian Flynn to zase dokázala. Tak šest dílů seroš plyne sice neklidně, ale žádná zvláštní překvapení se nekonají a v posledních dvou částech vás všichni zúčastnění bijí šoky po palici. Jižanské maloměsto, nemocná hlavní hrdinka, amosférický vizuál se také počítá, ale konec tentokrát (bohužel?) přebíjí všechno ostatní. Jestli se někdy podívám znovu, nevím, ale dám vědět. 90%. (03.09.2018)