Bezva ženská na krku

Několik scén, u nichž je shodou okolností vždy Nela Boudová a většinou i mistr Posránecký, to shazují jako náklaďák německé koledníky. Ne vinou výše zmíněných tyto ,,davové" momentky dostávají jinak poklidně plynoucí děj pohodové romatnické komedie do křeče z předávkování debiliriem. Vetchý, který byl nasazen do role misogyna i přes jeho pověstné chlapecké uchichtávání, které na ženy působí coby vyhlášené afrodiziakum (možná vlastně právě pro něj) to dává samozřejmě za jedna. Pro kulyčka doteď neznámá a vyzubená Hřebíčková (proč ne Hřebečková, kobylka jedna?! Ještě vlasy do tmava a smíme se kamarádit, na písku si pohrát, angličáky povyměňovat) dokázala umně skloubit něhu i rozhodnost. Táborský by zvládl zahrát i včelstvo v době rojení (jeho bych obsadil coby Jana Maszáriků), Langošovi taky stačí jen stát a čumět s rypákem nahoru a již si plní svou roli. Skvěle obsazené, kýčovité, chvílemi selhávající a trapné až hanba, ovšem milé a uklidňující. Asi jako kdyby člověk před padesáti lety spáchal grupáč se Štěpánkou Haničincovou i čertíkem Bertíkem. (19.03.2017)

Všeobecne predstavuje tento snímok málo vídanú aplikáciu starých hollywoodských postupov na české dedinské prostredie. Na dedinskom prostredí sa väčšinou nakrúcajú úplné paródie alebo sociálne drámy, no Vejdělek a spol. postupujú presne podľa amerických schém pre generickú romantickú komédiu, či ako hovoria za veľkou mlákou, rom-com. Jediná úmyselná zmena oproti zámorskej učebnici spočíva v tom, že zrušili hollywoodsky „lesk“ - a namiesto limuzín a súkromných tryskáčov použili zablátené gumáky. To všetko by ani tak nevadilo, ako nápad to znie fajn, realizácia sa však minula účinkom. Tvorcovia pokračujú v kopírovaní aj po obsahovej stránke. Miestami to funguje, ale je to celé len mechanicky zasadené, presne vypočítané a skopírované z iných filmov, bez pôvodných nápadov a bez nejakej vlastnej, originálnej identity. 55% (05.02.2020)

Přemýšlím, co by asi Tomáš Hoffman jako recenzent Cinemy o Bezva ženské blahé paměti napsal... Tenhle film je v podstatě zázrak - je to romantická komedie z prostředí vesnice, je česká a skutečně se jí vyhnuly všechny atributy, které u nás takové snímky mají - podbízivost, jednoduchý humor, možná ta idealizace venkova tam trochu je. Potud je všechno v pořádku. Jenže ten film je tak klasický a nudný, i na žánr, který reprezentuje, že mě na něm vůbec nic nepřekvapilo a já se prozíval až ke konci. Pozitivní a negativní věci se sešly v jednom snímku, z nich vzniklo padesátiprocentní hodnocení. (13.03.2017)

Feel positive komedie z českého venkova, která svádí tak trochu k nějakým Bábovřeskám a podobným číčovinám, co točí Zdenda Té, naštěstí se toho nemusíme bát, protože všichni jsou tady velcí sympoši, celé to dýchá letní atmosférou, až člověk chytí slinu a má chuť vyrazit na nějakou červencovou tancovačku pod širým nebem a béknout něco u táboráku. Moc fajn vám to udělá dobře, a i když jsou některé scény z ranku "WAT?", vůbec to nevadí. Nakonec tomu čtyřku prozatím nedám, zkusím se na to podívat někdy příště a třeba to nechám dozrát. 72% (13.03.2017)

Vesničko má Hřebíčková aneb Hliníková se odstěhovala na Vetchou Hanspaulku. Zhrzená učitelka Eliška Vomáčková (sympatická Petra Hřebíčková) si své bolavé srdíčko přichází léčit na venkov, kde se nastěhuje k samorostlému hrobníkovi Bohumilovi (příležitostně nevraživý Ondřej Vetchý), přezdívaném Božíček(!), který je grobián bez hygienických návyků a delikvent. Eliška se etabluje mezi vesnickou smetánkou velmi dobře, náruč jí otevře škola s jednotřídkou a ochotným starostou, ale i o něco později také Božíček, který je prostě boží chlap. A svoje staré (zlo)zvyky dokáže změnit/odhodit na (scénáristův) povel. Tomáš Hoffman porušil jednu hlavní zásadu, a sice, že někdejší kritik by se nikdy neměl pustit do natáčení filmů. Následně se tak ocitá na pranýři. Jeho režijní debut trpí hned několika tvůrčími nedostatky, které nelze zamaskovat dobrou náladou, příjemnou letní atmosférou, hezkým vizuálem a usměvavou Hřebíčkovou. V jeho filmu vše probíhá tak urychlenou a málo pravděpodobnou formou, až se z příběhu vytrácejí reálné záchytné body a potřebné souvislosti. Nic není uspokojivě rozvedeno, zcela absentuje logické vyústění podzápletek. Nevěra manžela se zamete jedním slabým dialogem kdesi u stánku s potravinami, odcizený syn, který svého tátu do té doby nenávistně naháněl s brokovnicí, odpustí Vetchému, který roky fingoval svoji smrt, v jediné scéně, když mu předloží společnou rodinnou retro fotografii(!), přísný a komisní školní inspektor se po inspekci, náhle o jednu scénu dál, aniž by byl k tomu dán patřičný důvod, začne kamarádit se starostem(!). Ke všemu je temná hrobníkova minulost jen hrubě nastíněna, nedozvěděl jsem se, jak to s jeho výkonem trestu vlastně bylo. Scén, těch skutečně vtipných, je pomálu, povětšinou je nahrazují scény úsměvné (přezkoušení žáků inspektorem dominuje), nikoliv plnohodnotně vtipné. Samozřejmě, že děj je hluboce (m)orálně předvídatelný, v ničem nepřekvapí, nezaskočí. Duo Hřebíčková/Vetchý k sobě až tak neladí, vzájemného špičkování mohlo být víc, přesto se kupodivu jednalo o svěží a dynamické herecké spojení. Tempo bylo nastavené velmi zdárně, ubíhalo to svižně. A tak se dá zrekapitulovat, že tvůrčí dvojka Hoffman/Vejdělek nás v minulosti vzala k moři, k cikánům i na návštěvu vagin. Jejich pestrou mozaiku nyní doplnila téměř lidová komedie z vesnického prostředí, jejíž životnost je poměrně jepičí, pokud ji producentská matička Prima neflákne třikrát za rok do svého vysílání. To ji budeme mít na krku, vlastně na obrazovce pořád. 5/10 (18.04.2017)