Třicet panen a Pythagoras

„My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“ (11.08.2018)

Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" (29.06.2013)

Rok 1973, jeden z nejtužších roků normalizace. A najednou lehkonohá, nepolitická komedie, plná chytlavých popěvků, dlouhých vlasů, krátkých sukní a kalhot do zvonu. A k tomu (vedle půvabné Valérie, sličné Xénie a mladé Lenky Filipvé, která by v té době mohla aspirovat na českou Mary Hopkin) šarmantní Marie Drahokoupilová a nadstandartní výkony všech ostatních. Prostě malý zázrak. (13.07.2010)

Bezdějový muzikál postavený na absurdní nadsázce a nečekaných a dost nesourodých prvcích (na svou dobu odvážné situace i kostýmy, účast K.Gotta, hlas vypravěče: Höger, solidní, moderní nejen popové songy). Nevznikl blábol, ale film, na který se dá s trochou schovívavosti stále dívat (zárukou jisté úrovně je řada kvalitních tvůrců, kteří se zapojili: Michajlov, Štaidlové, Svěrák...). Menzel a Schallerová v hlavních rolí jsou dobří, i když své role sami nezpívají. Přiměřená stopáž, objeví se i pár vtipných režijních nápadů. Uživ. fragre má pravdu, že vlastně vznikl malý zázrak - srovnejte s mnoha jinými filmy (nejen těmi prvoplánově ideologickými), které byly natočeny na začátku normalizace! (06.01.2013)

Moc mne uvedení tohoto filmu v televizi potěšilo, protože k němu mám osobní vztah. Byl totiž natáčen v naší škole, v našich zahradách a v našem městě. Účinkovali v něm v epizodních rodičovských roličkách i místní občané. Poetický vtipný příběh, barvitá výprava, chytlavé melodie a milí herci v době krásného mládí – Jiří Menzel, Jaroslava Schallerová, Lenka Filipová, Dáda Patrasová, Jan Kraus. Není bez zajímavosti, že písně otextoval Jiří Štaidl a nahrál orchestr jeho bratra Ladislava. Prostě romantická vzpomínka na mládí. (15.01.2013)