Ztratili jsme Stalina

Tak toto je lahôdka, ktorá pohladila moje srdce i dušu. Tak super vtipnú politickú satiru sme tu dávno nemali. Priznávam, že nie každý musí pochopiť každej súvislosti a drobnosti. Ale tá absurdnosť komunistického režimu za Stalina a po jeho smrti tu je ukázaná tak skvele, že základné reálie pochopí úplne každý. Tlieskam tvorcom a dúfam, že sa o tom obludnom režime natočí ešte omnoho viac. A hlavne týmto štýlom, kedy ma niekedy bolela až bránica. Preto prehliadam, že herci neboli vždy podobní svojím predlohám. P.S. odpoveď pre neználka s nickom sirLANCELOT, ktorý tu napísal k filmu takmer esej a dal odpad – než niečo napíšeš, tak si láskavo čosi aj prečítaj. To že ty nevieš o tom, že Stalin mal dvoch synov a tiež dcéru a ešte to tu hrdo prezentuješ, to ťa veľmi zsmiešňuje. Nabudúce skús použiť aspoň google, než sa tu vyzvraciaš. Hlavne že si odborník na otázniky a výkričníky, to ti ide. (09.03.2018)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Ztratili jsme švih. Nepoznávám Iannucciho, protože tohle není ten scénárista, který má na svědomí první čtyři sezóny Veep. Neříkám, že se třeba právě tam nedotýkal ožehavých a citlivých témat, ale rozhodně si v nich nepočínal jako slon v porcelánu. Takhle kontroverzní oblast si zaslouží ostré zářezy, místo toho dostávám humor na první dobrou a nějaký druhý plán aby divák pohledal, nemluvě o chytrých nebo nenápadných vtípcích. Poslední záchranou jsou pochopitelně herci, zejména vskutku hovadský Beale a vymodlený Jason Isaacs, na kterého se celý film čeká a pak má přibližně desetinu prostoru, než kolik jsem pro něj po traileru očekával. (06.08.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Já vím, že budu zase chcát proti větru, ale nemůžu si pomoct. Putin věděl, proč to zakázal. Tenhle absolutně nesourodý film je urážkou zdravýho rozumu a nefunguje ani v rovině komediální ani dramatické. Navíc tady asi někdo vzal knihu historie a vyhodil jí z okna. Studium Sovětského Ruska patří mezi moje koníčky a proto se musím tomuhle paskvilu vysmát, jak někdo trefně podotknul sedí tu jenom datum Stalinovy smrti, jinak těžký výmysl. Takže Sověti ztratili Stalina a diváci i zbytek té věci co se maže na chleba. Na druhou stranu v dnešní době kdy může např likvidace jednoho novináře položit vládu(zdravím Slováky) už mě nic nepřekvapí...20% (17.03.2018)