Ztratili jsme Stalina

Grandiózne vyvrcholenie (povedzme posledných 30 minút) ma utvdrzuje v tom, že keby podobné tempo nastavili tvorcovia už na začiatku, mohol som byť s The Death of Stalin viac než spokojný. Bohužiaľ, v konečnom dôsledku ale nastalo sklamanie, ktoré si filmári nevyžehlia iba talentovanými hercami, niekoľkými skutočne vydarenými scénami a veľmi uspokojivým finále. Dalo by sa viac-menej ale aj povedať, že druh humoru, ktorý režisér Armando Iannucci (In the Loop) ponúka, musí divákovi jednoducho sadnúť. V mojom prípade som s ním dlhší čas súperil, až som mu časom predsa len mierne podľahol, ale bohužiaľ ma žiadnym žiarivým spôsobom neohúril. Týmto tvrdením mierim hlavne k tomu, že pokiaľ budete s prezentovaným svojským humorom spokojní hneď od začiatku, máte o zábavu skrátka postarané a k hodnoteniu si pokojne pridajte o bodík či dva naviac. No ak sa u vás dostaví opačný efekt - a teda averzia k všetkým snahám o navodenie zábavy - budete radi, ak film vôbec dopozeráte. 6/10 (26.02.2018)

Nová anglická černá komedie ( o které jsem teprve v závěrečných titulkách zjistil, že je inspirovaná jakýmsi komiksem) měla potenciál na to stát se komedií roku. Černá komedie sahající do důležité události historie SSSR, navíc s perfektním komediálním obsazením (Steve Buscemi, Jeffrey Tambor) je opravdu nevšední. Nicméně to není perfektní film. Humor tohohle filmu je vlastně zvláštní. Když jsem od kritiky slyšel, že jde o nejzábavnější film minulého roku čekal jsem film ze kterého my bude práskat bránice. Na místo toho se ale žertuje často až nevhodně při mučení, vraždění či znásilňování, ty fóry většinou nemají žádnou pointu. A občas obzvláště sahají k trapnosti. Nebo snad někomu přijde vtipná scéna kdy se snaží členové představenstva nešlápnout do Stalinovy moči? Ten film je vlastně taková vleklá ryba. Trvá tak půl hodina než dojde ke Stalinovu úmrtí a následně dochází k tomu, že všichni na sebe kujou pikle, dělají si naschvály a každý chce moc. A takhle to vlastně spěje až do závěru filmu kdy konečně dojde k tomu, že film začne mít grády a začíná být vtipné i to když někomu hrozí smrt. Bohužel se na to musí čekat skoro celý film. Kladem je však obsazení. Steve Buscemi je překvapivě jako Nikita Chruščov perfektní castingová trefa, Jeffrey Tambor na to pořád má a v roli generále to celkem jde i Jasonu Isaacovi. Vzhledem k tomu, že jde nakonec o přiznanou adaptaci komiksu je snadné odpustit to, že film trošku odporuje skutečnosti (především závěrečnému zúčtování). Navíc bych vsadil zlatého bludišťáka, že minimálně polovina dialogů nikdy neproběhla.Pokud jde však o alternativní historii (a ne historický fakt!) mohli se tvůrci vyřádit víc! Udělat z toho tu správnou třesknutou komedii! Zaplést do toho nějaké šílené nápady které by ale mohli být tak šílené, že by fungovali! Ztratili jsme Stalina je určitě dobrý film. Ale není výrazný a za půl roku si pravděpodobně už nebudu pamatovat skoro nic. Což je škoda, protože potenciál byl. (06.04.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Snímok si bez servítky pomocou čierneho humoru a politickej satiry berie na paškál pomery okolo Stalinovej smrti, následný boj o moc a hlavne všadeprítomný strach. Ten strach je rozpútaný medzi všetkými súdruhmi politbyra, ktorí si neveria a boja sa jeden druhého. Práve pri tomto elemente je film neuveriteľne silný. Film bol zakázaný v Rusku, čo len potvrdzuje úroveň demokracie v krajine. Jedinou výtkou je používaný slovník medzi komunistami, ktorý skôr pripomína súčasnosť, než 50-te roky v Sovietskom zväze. (20.04.2018)

Na pozadí zatýkání a poprav rozehrávají nejvyšší pohlaváři boj o moc, který se sice sestává ze žabomyších komických střetů, ale zároveň je jasné, že ten, kdo prohraje, skončí na prkně. Obě dvě soupeřící strany jsou tady výborně zobrazené v obou lídrech, kteří si jdou po krku. Jak Chruščov, tak Berija jsou tu vykresleni jako žoviální chlapíci, kteří se občas dostávají do legračních situací a v nich pak sympaticky zmatkují, ale zároveň z nich jde odpovídající hrůza, protože se neštítí ničeho, co by mohlo hrát v jejich prospěch. Hlavně z Bealeho a jeho Beriji jsem měl husí kůži, ale Buscemi nijak nezaostává. A právě v postavách je tahle satira geniální. Upřímně řečeno se příliš nedivím, že to Ivani se svojí nedořešenou minulostí nechtějí moc pouštět do kin. Každopádně u nás by se na to mělo chodit povinně. 90% (23.02.2018)