Můj strýček Archimedes

Svoboda, o které jsme si mysleli, že ji máme navždy, trvala pouhý okamžik. A byla pryč. Ta chvíle však byla dost dlouhá na to, abychom poznali její chuť a celou její krásu. A protože trvala tak krátce, nestala se pro nás samozřejmostí. A my si jí nepřestali vážit. Jedinou skutečnou zbraní proti trápení, krutosti a nenávisti je smích, láska a přátelství. Ti lidé řečtí obměkčili nejedno srdce české. Ti lidé čeští dali Řekům domova, po kterém snad ani nesnili. Během jednoho roku, temného roku 1949 zrodil se v jednom činžovním domě tam kdesi na předměstí Brna příběh dojemný, tragikomický, lidský. Takový, po kterém všichni ve skrytu duše touží, ale zažít by ho nikdo raději nechtěl. (24.09.2020)

Komediální drama nebo dramatická komedie? Zkrátka kočkopes. Tyhle filmy mně osobně už začínají nudit. Nic podstatného nesdělují, na nějaké hlubší antikomunistické poselství je sráží lehce přiblblý humor a zároveň nejsou ani moc komedií, protože padesátá léta u nás byly fakt něco odporného a kdo o nich něco ví, těžko tam hledá snad kromě Černých baronů veselé momenty. Nechat to v rovině drama, neřekl bych ani popel. Ale to by tam nešel strčit ,,mistr'' Donutil a jeho průvpovídky. Tenhle film byl vyjímečný snad jedinou věcí a tou je vlastně sám příběh řeckého komunisty. Docela jsem se divil, proč má dneska někdo potřebu točit film o tom jak to tu měl řecký komanč těžké a jak musel se soudruhy emigrovat k nám do spřátelené socialistické země, kde se mu pak stýskalo po teple, olivách a moři. Vetchý naštěstí záhy procitá u prohlašuje, že u nás komunista zlý... Od poloviny film také zvážní a na konec se snaží být vážný už zcela což na mne působilo značně nevyváženě. Scénář celkově vždy něco načnul a pak nedokončil. Buď to mělo mít dva díly, nebo se něco mělo rovnou vynechat... Celkem oceňuji snahu hodit film z hledisky výpravy do padesátých let, spíše však než vyvěšené vlajky a mega Stalinův portrét zaujme poválečné vybavení domácností a třeba i vily ,,po Židovi'' (mimochodem ty lehké děvy v té vile ubytované tam se souhlasem úřadů byly co ?). Přejezd do Vídně, útěk v balónu (ona už sama návštěva Töpfera) i ve vlaku (který jel mimochodem na druhou stranu) už byl hodně za čarou. Někomu to možná přijde romantické, ale kdo četl Útěky přes Železnou oponu, ví jak se stát opouštěl těžko a kolik lidí na hranicích bylo lapeno, nebo rovnou zabito... Takže ano, beru jako novou informaci, že nám sem do republiky po válce do Brna prchlo na 300 Zorbů, ale tím to hasne. Ondru Vetchého mám rád, ale ani jemu ani Daně Černé jsem jejich řeckou národnost nevěřil i když mateřtinu vydatně šišlali. Tři husí brka. * * * (16.01.2018)

Je fajn, že ve výročí po 70ti, respektive 50ti letech vznikl tento film. Adept na vysílání v listopadu či únoru. Mohli ho klidně natočit Řekové, ale já mám rád české herce. Rozjezd i celý děj byl trochu vlažnější, ale především vtip Mirka Donutila jej rozzářil. Jemné připomenutí toho, jací byly komunisti. (14.01.2018)

Docela vážné téma, které bylo zpracováno hodně komediálně zejména postavy a jejich dialogy byly napsány na humor. Ondra Vetchý se svým emotivním hereckým projevem a Miroslav Donutil s vesnickým hereckým projevem se hezky doplňovali. Bylo vidět, že budget filmu nebyl úplně bezedný, takže žádný skvostný záběry se moc nekonaly. Je to někde na hraně mezi 3-4, ale dám čtyři, protože jsem se až nečekaně často usmíval a vždy ocením ukázanou tvář našich soudruhů v minulosti. Ještě bych se chtěl pozastavit nad 140 uživateli, kteří hodnotili dříve než film skončil na nich je jasně vidět že lidská hloupost opravdu nemá hranice. (14.01.2018)

S humorom o vážnych veciach. Jemný humor alebo iróniu dokázali vykresať len skvelí herci, samotná látka prílišným vtipom neoplývala. To by bolo v poriadku, horšie to bolo so skratkovými scenáristickými barlićkami, keď sa z oduševneného komunistu po jednej skúsenosti stane antikomunista... Záver už len dokríval ku koncu a mne zostal neuspokojivý pocit, že sa z príbehu dokázalo vyťažiť viac. (15.01.2018)