聲の形
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice: The Movie
Režie:
Naoko JamadaScénář:
Reiko JošidaKamera:
Kazuya TakaoHudba:
Kensuke UšioHrají:
Aoi Júki, Maju Macuoka, Tošijuki Tojonaga, Sacuki Jukino, Miju Irino, Ikuko Tani, Saori Hajami, Akiko Hiramacu, Kenšó Ono, Hana Takeda, Rjó Nišitani (více)Obsahy(1)
Ishida Shouya na základní škole šikanoval neslyšící dívku Shouko Nishimiyu až do okamžiku, kdy ji její rodiče přesunuli na jinou školu. Ishida si vůbec neuvědomuje špatnost svých činů, přijde o všechny kamarády a nakonec se sám stane šikanovaným. Všechno se ale změní na střední škole, kde se opět setkává s neslyšící Shoukou a snaží se napravit všechno zlé, co jí kdy udělal. Tím začíná jeho cesta k nápravě. (Gantai)
(více)Videa (2)
Recenze (78)
[4,5*] "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill." Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi. "I want you to help me live." ()
Ukážkové majstrovské dielo označujúce ľudské hodnoty, rozmanitosť ľudských charakterov, ľudské činy poukazujúc na to, ako ľahko môže niečo úplne ovplyvniť človeka a či v duši človeka môže prejsť nejaká hlbšia zmena. Nesmiem zabudnúť na geniálne prezentované postavy či emócie, perfektívne a ťažko exspirované momenty. Krásy tohto diela som si začal všímať až po následujúcich projekciách, prežíval som to stále viac a hluchých miest tu je naozaj len minimum. ()
Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) ()
Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. ()
Galerie (42)
Photo © Shochiku Company
Zajímavosti (1)
- Film vynechal celou dějovou linku z původní mangy, ve které se hlavní skupina teenagerů snaží natočit film a vyhrát tak velkou částku peněz. (Gantai)
Na tento film jsem čekal hodně dlouho a taktéž v něj nesmírně věřil. Když jsem se tedy konečně dočkal vydání Blu-Ray a bohužel pro mě v anime průmyslu stále i pirátské cesty jeho pořízení, ihned jsem stahoval a v nejbližší možné době i zkoukl. Nuže, nyní si obhájím, proč je moje bodové hodnocení takové, jaké je. V první řadě zmíním zpracování. Kyoto Animation, to byla ta nejlepší možná volba, protože předvedlo naprostou nádheru jak ve formě animace, tak i vykreslení všeho ostatního kolem. Bezkonkurenční záležitost a jsem ohromně rád, že se něco takového dostalo do ruky právě tomuto po všech směrech vynikajícímu studiu. Teď ale k ději. Tak do poloviny bych dal bez servítek plný počet hvězd. Hlavního hrdinu, Shouyu, člověk ze začátku bude nenávidět, ale postupem času si jej začne decentním tempem oblibovat a i svým způsobem být rád za to, že se rozhodl z šikanujícího spratka stát tím, kdo všechny své chyby minulosti hodlá odčinit i proto, že se mu vše vrátilo a on je nyní ten, který nemá dobrou pověst a nikdo s ním nechce mít nic společného. A pak je tu hluchá dívka, Shouko. Roztomilost úrovně 9 tisíc, o to větší, když občas i něco zažvatlala o snaze mluvit i přes svůj hendikep. Na druhou polovinu filmu ale dopadlo poněkud silné, ležérní tempo a začalo to být takové méně záživné. O to víc, když se do děje přidaly další postavy, které už tolik nevynikaly a hlavně, osobně jsem jim ani pořádně nerozuměl, respektive tedy hlavně jejich činům, motivacím a vůbec i charakterové prázdnotě. Proč se třeba Ueno, jakožto možná taková zápornější postava, chovala tak nelogicky, bez pořádného vysvětlení? Což o to, o pořádné drama nebylo nouze, v jednu chvíli jsem opravdu jen napjatě očekával, jak se určité prekérní situace vyvrbí, držel palce, či propadal až nevěřícné strnulosti. Ale jinak začaly převládat myšlenky na to, že už se vše zdá jaksi nekonečné, zbytečně nastavované a že vyhlídka ideálního konce postupně vyprchává. A taky, že ze zakončení neskáču dva metry vysoko, zdálo se mi poněkud divně uřízlé a upřímně, vůbec by mi nevadilo, kdyby to skončilo o čtvrt hodiny dříve (ne-li i o půl). Inu, to je tak, když se adaptuje jako film manga, která má přes 60 kapitol. Tedy, něco méně podstatného se z předlohy vyřízne, velká část zadaptuje, ale zbytek se holt nechá ležet ladem. Předpokládám, že vzniknout to jako regulérní série, byla by to možná i pecka, do které by se dalo napěchovat víc a lépe, ale zase by dozajista nedostala až tak úchvatného zpracování. Každopádně i tak stále zůstávám u toho, že jde letos o zatím ten nejlepší anime film a mohl bych i říct, že film podobné kvality jsme tu neměli už od doby Makota Shinkaie a jeho Zahrady slov (toto tvrzení změním, pokud bude Kimi no Na Wa lepší). Tedy, beru-li v potaz, že zde byl kladen větší důraz na propracovanější příběh, než na naprosto dechberoucí vizuály, ale zase bych musel posléze narazit na rčení „bylo to dobré, ale bylo toho dost“. Uzavřu tedy toto zhodnocení tak, že film se mi líbil, ale procentuelně mu holt musím za těch pár výtek docela dost ubrat. 85% () (méně) (více)