Zpívající detektiv

Po nedávno viděném Million Dollar Hotel ještě podivnější, ještě zamotanější a ještě surrealističtější. Ve velice chytře napsaném scénáři, zobrazujícím bolest konečně v bolestivé podobě, se vyskytuje místo pro míchání fikce s realitou (velice obstojně), místo pro vyniknutí Roberta Downeyho Jr. a prostor dostane také Mel Gibson v nejdivnější roli své dosavadní kariéry. V mém celkovém dojmu převládají pozitiva, někdy toho však i na mě bylo moc a výše než na tři a půl hvězdy jít nemůžu. (07.07.2010)

Pořádná šleha. Jedná velká zhovadilost, která se mi (v rámci zachování vlastního duševního zdraví neřeším proč) docela líbila a ve které jakákoliv vizuálně šedivá dialogová scéna působí nepatřičně. Ve filmu v jednom okamžiku zazní celkem logický dotaz „A co tam vlastně hledáme?“, na který "tazatel" dostane celkem logickou odpověď „Já nevím“. Co hledat ve filmu, který (ke konci horko těžko odlišitelným způsobem) háže do jednoho hrnce myšlenky hlavní postavy, flashbacky z jejího dětství, dění z knihy, kterou napsala (a které je možná záběry z filmu podle oné knihy) a surreálné muzikálové výstupy? Nic, doporučuji vám nehledat v tom vůbec nic. Když se ve světě, který jsem celou dobu považoval za ten jediný reálný, objevili dva (pravděpodobně) fiktivní hrdlořezové, na jakoukoli snahu „něco v tom hledat“, jsem rezignoval. Prostě a jednoduše – je to film a v něm je dovoleno všechno. Odvaha a hravost tvůrcům nechyběla, pokud však neměl být výsledkem jejich snahy nijak interpretovatelný experiment, po cestě k divákovi musely filmový materiál poznamenat nějaké skvrny na Slunci. Anebo mám špatnou karmu a vypil jsem hodně zeleného čaje, kdoví. Každopádně mám ve vztahu ke Zpívajícímu detektivovi daleko ke stavu, který by bylo možné označit za srozumitelný. Jinými slovy jsem z toho jelen a jdu se pást. P.S.: Mela Gibsona jsem neidentifikoval. 70% Zajímavé komentáře: Vitason, gudaulin (20.02.2008)

Ano, je to bizarnost. A kombinace psychoanalýzy, hard-boiled school, kožních chorob a rock ' n ' rollu je opravdu podivná. Ale funguje to. Po druhém shlédnutí jsem už spíše nadšen. Prolínání fikčního světa se skutečným a navrch ještě s vlastní minulosti Dana Darka, a to vzhledem k tomu že jde o pulpový škvár, navrch zcela mimo svou dobu, fuguje bez nepříjemné pachuti nevhodnosti psychologie jako interpretačního klíče, je sice opravdu notně bizarní, ale také brilantní a funkční. A navíc konečně někdo nechá promluvit ubohé vedlejší postavy, rozhořčené tím, že nevědí čí jso Dvojtečka Uvozovky je to jen malý krůček pro člověka Čárka ale velký skok pro kripla Tečka Uvozovky (31.07.2007)

Některé scény jsou naprosto dokonalé a nebýt jich, dostal by film o * méně. Sem tam zajímavý frk, člověk se může zajímat o to, kde je konec snění a halucinacím, ale to je tak všechno. Pokud máte rádi Roberta Downey Jr., tak je tu docela ve formě, jinak je to docela nemastný-neslaný film. Slabší 3*. Btw. chvíli mi trvalo, než jsem Mela poznala ^^ (10.03.2011)

Z britské televizní minisérie vzniklo melancholicky-psychologické drama, ve kterém hlavní hrdina, ironický Danny Dark, trpí vážnou kožní chorobou a právě ze světa bolesti prchá do světa svého románu a dosti paranoidních představ. Vzteklý Danny se tak z nemocničního lůžka v tu ránu ocitá v Los Angeles 50. let, kde coby zpívající detektiv vyšetřuje záhadnou vraždu prostitutky. Rozdílné polohy vyprávění nemusejí sedět každému, nicméně scénáristická zručnost a kamerově obratná stylizace poetiky let minulých leccos vynahradí. Překvapí i inteligentní a zručná režie Keitha Gorgona, snímek navíc obsahuje hvězdy nižší i vyšší svítivosti, herce s oscarovými nominacemi i proměněnými plešouny a především nevypočitatelného Roberta Downey, Jr., který na jedné straně prakticky pomocí drog a alkoholu položil vlastní kariéru, ale na tu druhou teď díky nové comicsové krvi (Iron Man) prožívá zasloužený úspěch. (22.09.2008)