Hledání Aljašky

Čistě teenagerovské seriály už se téměř netočí. Aby v žánru něco vzniklo, je potřeba přidat buď detektivní zápletku nebo zásadní sociální problematiku dneška. Hledání Aljašky tohle nepotřebuje. Palčivé otázky v sobě schovává, ale nevzniklo kvůli nim. Vzniklo kvůli tomu samému důvodu, proč vznikly předchozí adaptace Greenovek - protože je to parádní námět a parádní kniha o zranitelnosti dospívání. Adaptace nemění vyznění, nemění charakter postav, nezapomíná na nejzásadnější citáty, z nichž jeden mě opakovaně trefuje přímo na komoru a zamlží se z něj před očima ("If people were rain, I was drizzle and she was a hurricane"). Předlohu dokonce překonává ve chvíli, kdy část Potom redukuje na nezbytné minimum, protože kniha se v pozdějším ději točila v neustálých kruzích, ze kterých vzhledem k povaze situace neexistovala cesta ven. Tady je přerod kluka v chlapa ještě čitelnější, nostalgičtější a v romantickém slova smyslu i beznadějnější. Titulní hrdinka je totiž zlato a oči na ni může nechat každý, ať už je jeho vysněný typ holky právě takový nebo přesně opačný. Kristine Froseth má v sobě její nečitelnost, paličatost a téměř nesnesitelnost a divák jí v Milesově kůži chce odpustit takřka cokoli. Moc pěkně jsem se v téhle "cizí" vzpomínce utopil, tím spíš, že soundtrack přesně odpovídá extra silné hudební stránce nultých let, ve kterých se děj odehrává. A přestože já v Creeku svoje Velké možná nenašel (a vždycky jsem se povahově víc přikláněl k hrdinům z Papírových měst), cítil jsem se přesně tak, jako bych si dobré i zlé prožil právě v něm a lámalo se moje srdce. (22.04.2020)

Obsahuje nepřímé spoilery! How do we ever get out of the labyrinth of suffering? John Green ve svých knihách vždycky předkládal zajímavé otázky. Otázky ohledně života, smrti, ale zároveň ve svých dílech nezapomínal na to nejdůležitější v životě - přátelství, humor a lásku. Looking for Alaska patří mezi jednu z mých nejmilejších knížek, před lety mě opravdu řádně dostala a proto mě těší, že se dočkala filmového zpracování a to rovnou v podobě minisérie. Trochu jsem se bál natahování - druhá polovina knihy je o kus slabší a díky pochmurnější náladě o fous méně zábavná. Velmi mě tedy těší, že se část "after", co se stopáže týče, zkrouhla na přijatelný počet epizod. Celá adaptace se nejenže drží ducha knihy, ale dokonce má i něco málo navíc a v určitých situacích přidává některým, v knize spíše letmo popsaným, scénám na intenzitě. Po zhlédnutí prvního traileru jsem si rovněž nebyl jistý obsazením, ale bál jsem se zbytečně. Charlie Plummer je opravdu Váleček (nebo dle HBO titulků Macek, chcete-li), Abbie Gayle Plukovník a Kristine Froseth ROZHODNĚ je ta komplikovaná, náladová, někdy protivná a přesto neodolatelně vzrušující Aljaška Young. Chemie mezi celou partou funguje až neuvěřitelně, vizuálně i režijně je to zpracované fantasticky, prostředí je správně nostalgické a to i díky zasazení do "předfejsbukové" doby roku 2005. I ten soundtrack, ať už v podobě doprovodných písniček nebo příjemné ambientní hudby, je skvělý. A teď mě omluvte, jdu hledat velké Možná! (27.10.2019)

Viem si predstaviť, že kniha bude napísaná ešte citlivejším, filozofickejším spôsobom. Ani toto filmové spracovanie nezaostáva, hoci celkový koniec ma neuspokojil, skôr sa mi to zdalo odfláknuté a nie celkom vyriešené. Celkovo je to také milé, študentské, zaujímavé, ale trocha aj priehľadné. Už v tretej časti vám možno po krátkom rozmýšľaní dôjde, o čo ide v tom odpočítavaní na konci každého dielu. Máme tu aj typickú hlúpu školskú šikanu, z ktorej mi občas vrela krv v žilách. A chlapec v hlavnej postave sa mi zdal trochu hlupák, niekedy ma sral viac než kedysi Ryan v O.C. California, a to je už čo povedať, to bol iný magor. (29.11.2019)

Kdo četl knihu, tak se jistě obával castingu. Špatně obsazená role Aljašky by zhatila celý příběh. Nemá jít o krásku z plakátu, ale charismatickou, tajemnou a nevypočitatelnou holku od vedle a Kristine Froseth naštěstí obstála. Jeden z nejzákeřnějších twistů všech dob si ale člověk užije víc při čtení. Navíc tady probíhá jakési odpočítávání a každému tak dojde, že se blíží katastrofa, kterou ustojí málokdo. S1: 85% (04.11.2019)

Ja som asi prišiel z Marsu, alebo odkiaľ. To nie je možné, všetci to ospevujú, len ja som si musel priklincovať očné viečka o čelo. Nuda ako hrom. Vlastne sa ani nemôžem čudovať, scenár totiž srší nápadmi ako zaplaviť diváka banalitou. Navyše mi to tam celé pripadalo ako keby boli decká len na nejakom detskom tábore. Pokiaľ takto vyzerajú internátne školy v Amerike, tak amen tma. V závere sa asi mali dostaviť emócie, no dostavilo sa iba jedno veľké zívnutie. Jediné, čo trochu viac zaujalo bola postava Alasky. Veľmi slabý priemer. 50/100 (08.08.2022)