Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Škoda, že Mitchell je co do režie o pár schodů pod Lynchem, takže z toho nedokáže vyždímat úplné maximum, protože jinak je tahle surreálná meta jízda hodně zábavná a dokáže překvapit - i když v některou chvíli zazní falešný tón a něco si nesedne. I tak mě to chytlo zásadně víc než Neutečeš a teprve odteď začínám Mitchellovy filmy vyhlížet, (19.12.2018)

Mě tam těch popkulturních odkazů nepřijde zase nějak moc a ani mi nepřijde, že by to bylo příliš „confusing, too cryptic and lacking in answers“ a tím pádem ani označení, že je to takový plytčí Lynch, podle mě není fér, přijde mi to docela srovnatelné. Nejvíc mi to připomnělo Inherent Vice od PTA, které bylo přijato prakticky úplně stejně rozporuplně. Snad jen to rozuzlení (scéna na místě mimo mapy) mi přišlo lehce slabší, to bych klidně vypustil a ukončil to tak nějak nijak, do ztracena, co by ne? A hezky je tu ukázané i současné LA, z kterého většinou vidíme jen jeho studiovou podobu, i když se v něm odehrává snad každý druhý film. (27.01.2019)

Hobo´s ///. Mulholland Drive 2018 aneb WTF³, které pěkných pár dekád bude podněcovat diskuze, analýzy kde čeho a pozpátku přehrávané zpomalené zvukové záznamy sousedčina papoucha. Jenže oproti obdobným samoúčelným onanistickým mindfuckovým neuchopitelným divnostem pro divnosti, má tahle jednu nepřekonatelnou výhodu, která ji řadí po bok výše zmíněné nejlepší lynchoviny či Donnie Darka. Funguje totiž sama o sobě, bez jakéhokoli divákova snažení o objevení zašifrovaného významu všehomíra, čistě jako filmařsky majstrštykově vypiplaná hypnoticky podmanivá výprava do hlubin fantazijního šílenství/zdvižený prostředníček všem(u). Kdybyste i tak chtěli mermomocí vědět, o čem že to sakra je, asi bych vám řekl "(ne)perfektnost + huličská komedie + paranoidní schizofrenie + Henry: Portrét vraha = pocta klasickému Hollywoodu a noiru", ale mnohem (jakože mnohem) výstižnější by bylo prostě jen zaštěkat... Čili vrrr, haf, haf! (05.10.2018)

Já začínám mít dojem, že mi asi buď slušně mr*á v palici, nebo chápu nepochopitelný filmy. Aspoň teda mám ten dojem, že jsem to pochopil a čím víc nad tím přemýšlím, tím větší mám pocit, že Mitchell si z nás dělal prdel v mnoha znacích a vysvětlení je celkem jednoduché, akorát skryté a zaobalené do spousty WTF věcí. Tak ok, já to tady napíšu, jestli se mnou budete souhlasit nebo ne je čistě na vás. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ: V podstatě se jedná o podobenství vyprávějící o bloudění člověka světem, který hledá prostě lepší možnost k žití. Svět je krutý, ale film vidíme z pohledu hlavního hrdiny, který má pořád to až pubertální vidění světa, sám nikde nemaká a asi z posledních peněz dožívá ve svém bytečku, který mu zanedlouho seberou. Jeho putování plné skrytých záhad by měli vést k nalezení ztracené zvláštní (a zjevně bohaté) sousedky a velkému tajemství skrytého před celým světem. Hlavnímu hrdinovi se to taky podaří, jenže se dozvídá, že celé to tajemství má být tou nejlepší možnou verzí života na Zemi, jaký může být. Kdo by to nechtěl? Jaké zklamání, že ti, kterým se to "poštěstí" v podstatě jedou v drogách. Zdrceně se vrací zpátky domů, má depku, jelikož dnes večer přijde o byt, ale nakonec zajde za svojí jinou sousedkou, která má doma papouška. Její únik před světem. A pro Sama by to mohla být ona. Všechen ten sex, párty, popkultura, chlast, to je únik před světem ostatních lidí. Velké množství znaků je zde podle mě jen na poctu Davidu Lynchovi - veverka nic neznamená, Skladatel nic neznamená a v ději se asi ani nestal, mrtvoly zvířat možná taky mají ukazovat krutost světa, všichni se tu chovají divně, taky na poctu Davida Lynche, kde taky máte divné postavy, ale všechny znaky jsou hlavně využity pro vytvoření atmosféry (a jo, funguje to) a naprosté zmatení diváka, aby prostě neodhalil pointu. Jako u Davida Lynche, akorát on to má promyšlené a má to i mysteriózní děj, tohle je prostě podobenství o jednoduchém tématu KONEC VYSVĚTLENÍ. Tak fajn, a teď se mi kdyžtak ozvěte, jestli to tak mohlo být, nebo jsem se jenom ze zoufalství jsem se snažil najít děj. Jinak, ten film se mi docela líbil, kupodivu mě ani moc nenudil, akorát dějových chyb tam je až až a možná měl Mitchell použít míň mystických znaků, protože takhle mu to nikdo nepobere. Hodnocení mezi 3-4*, ještě si to rozmyslím. Nakonec dávám lepší 3*, jelikož je vidět, že se ten film Mitchellovi podlomil pod rukama, myšlenka skoro zapadla a dost věcí i znaků se mu povedlo pokazit. Prostě ne každý má na to být Lynch no.2 (24.12.2018)