Bowling for Columbine

U Mooreových dokumentů mám vždycky pocit, že na konci vyměkne, místo aby se držel nesmlouvavosti, kterou jsou jeho dokumenty známé. Tady ale vzhledem ke konci s Hestonem bylo vymněknutí potřeba. Na vážné téma tady Moore opět shlíží s nadhledem a snaží se přijít na to, v čem to je, že čím víc mají Američani nastřádaných zbraní, tím víc jsou paranoidní. (30.08.2008)

„People scare better when they´re dying.“ (Frank, Once Upon a Time in the West). Dva dny po tragédii v Newtownu, pár hodin po Vinterbergově Dear Wendy a neudělalo to se mnou zhola nic. Levičácký Klíma s nadváhou totiž zdatně vytrhává z kontextu a manipuluje s fakty i dohady - to vše v rámci dovedného žonglování s kužely demagogie a populismu. Zdejší pětihvězdičková hodnocení mě docela překvapují, protože člověk, co si umí na cokoliv udělat vlastní názor, by asi takhle dokumentární dílo se značně černobílou objektivitou hodnotit neměl, ať už jsou jeho postoje či přesvědčení jakékoliv. Nu což, vina tedy padá na snadný přístup ke zbraním, média šířící atmosféru strachu a v neposlední řadě C.Hestona, jehož nejznámější věta z Planety opic dostala ve světle tohoto dokumentu zcela nový, chtělo by se říct až ku-klux-klanový rozměr.. Vše bych shrnul následujícím způsobem: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé a teprve Samuel Colt tento nedostatek odstranil.“ Není bez zajímavosti, že obě postavy z citátu jsou údajně americké národnosti a o tom to asi všechno bude.. (17.12.2012)

Výborný dokument, který mně osobně teda nepřišel moc smíchu vzhledem k jeho aktuálnosti (ikdyž je fakt, že kulka prezentující historii USA byla mrazivě vtipná), ale každopádně mě zaujal, donutil přemýšlet nad daným tématem a obohatil novými informacemi. Dávám slušné 4*, přecejenom jsem z toho občas cítil menší manipulaci a nevěrohodnost (např. konec s K-Martem). (09.12.2010)

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)

Michael Moore píchá klackem s hovnem na konci do vnitřní zbrojní politiky USA. Jako berličku pro ilustraci fatálních dopadů používá tragické události na škole Columbine, kde krev tekla ve velkém. Dokument se tedy zaobírá více prvky jako střelba v Columbine, výroba a prodej zbraní, Mooreho bezostyšné rytí do úředníků, prodejců a zástupců zbrojovek. Palec nahoru. (26.01.2014)