Glory

25 rokov života biedneho stereotypu pri koľajniciach. Osud zasahuje momentom náhody a nastáva okamih, kedy sa z osamelého človeka stáva hrdina. Napriek všetkej sláve to nie je zmena ani náhodou a už vôbec nie, keď sa cesty takéhoto človeka (hoci nechcene) spoja s politikou. V skutočnosti vlastne nejde o žiadneho hrdinu, "iba" o zaujímavého protagonistu obete súčasného marazmu a ľahostajnosti. Od prvého príchodu mediálnych pracovníkov vo mne prevládali skôr depresívne pocity z filmu, podporené drásavým koktaním hlavnej postavy. Vo svojej podstate ale ide o vynikajúci film s témou zo života súčasnosti, plný nespravodlivosti, špinavých ťahov zo strany médií i politickej vrchnosti. Vedľa toho sa film v rámci hlavnej ženskej postavy, od prvej chvíle nesympatickej Júlie, venuje aj kontroverznej problematike z oblasti medicíny, akou je umelé oplodnenie (priznám sa, že spočiatku mi táto línia a téma vo filme skôr kazila dojem, aj keď neskôr v príbehu to začalo fungovať pohromade skvele). Ako celok to rozhodne malo čo povedať a výrazne obohatiť rozhľad i filmový zážitok diváka, vrátane pomerne drsného konca, aký som nečakal a ktorý sa nakoniec úplne uzavrel iba v zvukovej podobe na konci titulkov... takže napokon s výhradami 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (22.03.2018)

Mam rad europsku tvorbu, a maloco som sa streto l/pfrakticky som s avobec nestretol/ s bulharsko - greckymi filmami. Kazdopadne zaujimave, strata hodiniek a okolo toho sa vsetko toci. Ja jakozto jebly pozersky dementalny artovy hnedopich od stastia som v siedmom nebi - alen dufam, ze sa na to nebudu pozerat uzivatelia ako Stuntmanmike, ktory genialnu Kubrickovu 2001 Vesmirnu Odysseu nazval hnojom. A uz toboz nie Verbal, lebo ten pohrda artovymi hnedopichmi. Viac artu, viac artovych filmov -za seba len strucne dodavam . 88 % (10.03.2018)

Poctivost se vyplácí, nejdál s ní dojdeš…že? Obyčejný železniční dělník s vadou řeči, který celé dny chodí po kolejích a kontroluje je, najde nemalý obnos peněz. A jako poctivý občan to nahlásí. Což by mohlo být krásné, ale nesměl by žít v prohnilém systému s morálně pokřivenými lidmi. Slava je drama absurdní, cynické, satirické, štiplavé až mrazivé. Tvůrci dobře věděli, do čeho chtějí rýt, a výsledek hovoří za ně. Prosté, poctivé duši, která se z hrdiny stane obětí, fandíte. A z ostatních (snad s výjimkou partnera Julie) je vám na zvracení. Na druhou stranu se i několikrát hořce zasmějete, těch až groteskních scén tam není málo. A mnohdy k tomu stačí jen obyčejné kalhoty a hodinky. Nebo recepce. Podívaná každopádně rychle uteče, jednu z postav dožene svědomí (v celém filmu asi nejproblémovější věc, kterou nejspíš nepřijme každý divák) a najednou je tu (ne)konec, znovu značně cynický, a vlastně se mi dost líbil. Ostatně jako celý film. Od tvůrčího dua Grozeva-Valčanov budu chtít vidět ještě min. Lekci, Slava ode mě dostane silné 4*. (29.09.2019)

Bohužel žijeme ve světě, kde je už dlouhá léta synonymem ke slovům hodný a slušný slovo blbý. Bohužel žijeme ve světě, kde má stále spousta lidí pocit, že baví-li se s někým, koho mylně považuje za blbého, tak by s ním za žádnou cenu neměl jednat jako se sebou rovným. O tom je vlastně celý tento film. Já měl s filmem pár problémů. Moc mi nedělalo dobře sledovat šikanu člověka, který se tak úplně nedovedl bránit. Moc hezky se mi ani nekoukalo na nesnesitelnou paní, kterou s velkou bravurou ztvárnila jistá Margita Gosheva. Celý snímek tak mnou prostupoval nesmírně nepříjemný pocit beznaděje a deprese, což byl samozřejmě autorský záměr. Bohužel to však bylo to jediné, co snímek dovede nabídnout. Obrovskou část stopáže působil nesmírně stereotypně. Pořádné grády snímek nabral až v posledních asi 35 minutách, které byly fantastické. Z mé odborné strany to budou pouze slabší 3 hvězdy. (08.04.2018)

"Králíčci mí ušatí, kdo vám vodu nalije? Fousáč už se nevrátí, jinde své dny dožije. Dráždí mě drážní karma, v životě nic není zdarma." V Bulharsku jako v Česku. Šikulové kradou naftu z lokomotiv, manuální nešikové sedí na ministerstvech a kradou miliony, premiéři a prezidenti kradou iluze voličům, novináři kradou pravdu, 40leté bezdětné workoholičky kradou čas, svůj i partnerův (a příležitostně i hodinky poctivým nálezcům).  Zkrátka krademe všichni. Protože i ten "Kdo nekrade, okrádá rodinu", jak jsme se při budování komunismu spiklenecky pochechtávali ve fabrikách nebo u piva v nádražních restauracích. Jen občas nějakej blbec poctivě odevzdá nález. Mravní poselství příběhu neuchopitelné, dokonce ani svalnatou rukou pochůzkáře, zvyklou na máchání těžkým železničním klíčem. Práci čest? Jo, jo. S poctivostí nejdál dojdeš... a v té dálce chudý pojdeš. Film v kostce: Tak dlouho se chodí se džbánem králíkům pro vodu, až se ajznboňák na PR babu utrhne. (20.04.2022)