Vetřelci z Marsu

Po dvou letech jsem si zopakoval sci-fi látku, kterou jsem viděl v původním filmu z roku 1953, a musím říct, že mnoho opodstatnění pro vznik této předělávky jsem nenašel. Tobe Hooper věrně kopíruje dějovou premisu originálu a to s velkým vizuálním půvabem, ale kromě četných odkazů na původní film nepřidává do příběhu vůbec nic nového, naopak věrně zachovává i tu jeho nejméně kvalitní část (tedy zakončení). Snad jen vzhled Marťanů je trochu jinde, přesto podobně nechtěně vtipný jako v originále. Hooperova zřejmě srdcová záležitost v době vzniku způsobila nemalý bolehlav producentskému duu Golan/Globus, které si po zhlédnutí tohoto filmu a taky Hooperova Texaského masakru motorovou pilou 2 ze stejného roku začalo trhat vlasy, do jakých šílených projektů to vlastně vložilo své finanční prostředky. Ty se jim samozřejmě ani v nejmenším nevrátily. Tobe Hooper vskutku studiu Cannon mnoho financí nepřinesl, ale dal vzniknout aspoň třem poměrně zajímavým a bizarním megalomanským projektům, z nichž minimálně jeden je v mých očích kvalitní. (13.02.2020)

S tolika velkými jmény (Hooper, O'Bannon, Young, Winston, Dykstra) se vyloženě nabízí argument, že takový film prostě nemůže být špatný. A taky není. Jejich společné dílko sice má blíže k dětským hororům typu The Lost Boys nebo The Gate, než k očekávanému nerváku, ale to neznamená, že nestojí za pozornost. V první půlce oplývá hezkou atmosférou, může se pochlubit příjemným obsazením i fajnovými maskami, a ty umělé exteriéry kolem domu Garnerových mají taky svoje kouzlo. Škoda je tak té druhé půlky filmu, v níž přijde na řadu armáda a původně mysteriózní nálada se promění v barevně světélkující scífko. (21.04.2015)

Zase jedna nalezená osmdesátková perla, jež nás v devadesátých letech oblažovala na německých televizních stanicích! Jako kluk jsem ze zasouvacího emzáka pomalu nespal a přestože jde o nechtěně komickou bejkárnu, která byla notně pošahaná už tenkrát, je mi trošku líto, že se podobně bezelstná/blbá béčka už prakticky netočí. Tedy, těch blbých se točí mraky... u podobných zážitků zkrátka rozhoduje věk, jakým jste disponovali u čestného "poprvé". Abych jen netrucoval a nostalgicky nebrečel, práce tehdejších mistrů (Hooper, Winston, O'Bannon) příjemně pošimrá každého příznivce žánrových klasik. (26.04.2015)

Druhý Hooperův projekt v rámci jeho smlouvy na tři filmy s Cannon Films je, podobně jako jeho předchozí "Lifeforce", fanboyovský počin, kterým si režisér splnil sen natočit kopii svého oblíbeného filmu z dětství s užitím moderních triků. Bohužel ale kromě efektů nepřináší jeho přepracování padesátkového sci-fi "Invaders from Mars" nic nového. Co do vyprávění doslovná kopie zachovává nejen paranoidní premisu, ale i naivitu a nedomyšlenost svého předobrazu. Přitom nápaditým uchopením a přepracováním mohl vzniknout skvělý příspěvek k dobovému trendu dětských filmů vycházejících z hororu a sci-fi. Tímto směrem ale Hooperovy ambice nesahaly, což stvrzuje i angažování zcela necharismatického a herecky marného představitele do hlavní role (není žádné překvapení, že jeho kariéra neměla pokračování). Hooperovi po vzoru padesátkových brakovek nezáleželo na tom, kdo hrdinu ztvární, protože o něj ani o žádné motivy spojené s dětstvím zde vůbec nejde. Hlavní hrdina je jen loutkou v rukou ideologicky podbarveného scénáře, který ale v osmdesátých letech působí už nemístně. Hooperovi "Invaders from Mars" jsou pak stejně jako jeho další projekty pro Cannon Films fascinující jako zcela bezprecedentní i neopakované úkazy v hollywoodské kinematografii, kdy talentovaný filmař dostane k dispozici štědré produkční zázemí, aby si udělal radost projekty, které vůbec neberou v potaz jakékoli trendy či komerční kalkulace. (11.10.2015)

Na béčkové filmy se rád dívám, abych u filmu vypnul a pobavil se. Invaders from Mars mi to nedopřáli ani chvíli. On se totiž film snaží hrát na něco víc, ale nemá na to kapacitu v žádném směru. Herci jsou hrozní, jen odříkávají své repliky a chvíli jsem si připadal jako v laciném seriálu a příběh je prostě hloupý. Jednoho večera přistane za domem pracovníka NASA (což je taťka hlavního hrdiny) UFO a David to spatří na vlastní oči. Rodiče mu to samozřejmě nevěří. Když se ráno všichni sejdou na snídani, taťka se chová divně a David pojme podezření ve spojitosti s UFO. Má samozřejmě pravdu, taťku ovládli mimozemšťané. Znamením je zranění na krku. Postupně takhle dostanou pár lidí a David se s tím svěří školní sestře. Ta mu uvěří a spolu se vydají na místní základnu za generálem. Ten má zprvu pochyby, ale jakmile se jej pokusí zabít dva technici a prozradí se, uvěří všemu. Zahájí tak útok na mimozemšťany a všechno dobře dopadne. Tak za prvé - to, že mimozemšťané pochází z Marsu, si hrdinové jednoduše vycucají z palce. Zadruhé marťané jsou tu vyobrazeni jako neohrabané brambory na čtyřech nohou, z nichž dvě nohy slouží jako ruce. Zcela nepoužitelní, snad jen na chůzi. Jejich "matkou" je jakýsi mozek, který mi okamžitě připomněl záporáka z Želv ninja v onom plechovém obleku. Ani ty triky, které byly doménou osmdesátek, nestojí moc za řeč. Tenhle remake se rozhodně nepovedl a ani nemám moc chuť se dívat na originál z roku 1953. Co ale film úplně pohřbilo, tak jeho konec. Tohle si musím napsat, abych si to v budoucnu pamatoval. Ukáže se, že všechno byl jen Davidův sen. Když opět ulehá ke spánku, zvenčí se začnou ozývat blesky a za kopcem opravdu přistává mimozemská loď. David běží za rodiči do ložnice a vše končí záběrem na Davida, jak řve obligátní "ne" a na pozadí se ozývají podivné zvuky. Pokud jsem občas nacházel na filmu světlé chvilky, tak tohle je úplně odrovnalo. Že tak nevýrazný film natočí režisér skvělého a atmosférického Texaského masakru motorovou pilou, to bych nečekal. Holt každý režisér má slabou chvilku. (01.10.2014)