Texaský masakr motorovou pilou 2

Štafetu od prvního dílu převzalo volné pokračování, které veškerou svou sílu vyčerpalo v první čtvrtině kolečka... A pak se nechalo jenom předbíhat. Mé poměrně pozitivní hodnocení je pravděpodobně zmanipulované vážně úžasným začátkem, jelikož i Leatherface zde stojí za hovno a místo něj nastupuje Chop-Top, který hravě svého bratříčka zastínil. Zbytek filmu je potom směs jekotu, křiku a řevu. Zklamání? Obrovské (25.07.2012)

Během těch třinácti let mezi prvním a druhým dílem musel Tobe Hooper podstoupit lobotomii, jinak si to vysvětlit nedokážu. Vše, co z jedničky dělalo vynikající a silný zážitek, je u druhého dílu nahrazeno vydatnou porcí stupidity a trapnosti. Pár černohumorných hlášek bylo vtipných, dvě tři scény měly určitou atmosféru, ale to je jinak všechno. Uncut version je navíc ještě pekelně dlouhá. A ani ten Dennis Hopper nebyl žádná sláva. Chápal bych, kdyby tento film natočil někdo cizí, kdo se chce přiživit na úspěchu jedničky, ale jak tohle mohl vytvořit sám Hooper, to vážně nepobírám... (16.05.2009)

Naléhavost a realističnost původního Texaského masakru je tatam, napětí vystřídal naprosto bezhraniční úlet lemováný prvoplánovou brutalitou pro silnější povahy, ve kterém si to magoroidní Dennis Hopper po vzoru světelných mečů rozdává s masovým vrahem Leatherfacem. Ten, jak známo na základě událostí, které se odehrály roku 1973, pozabíjel třiatřicet lidí, přičemž největším pomocníkem mu byla právě jeho milovaná pila. Bez znalosti míry se tak vrací tvůrce jedničky, vtipnou kaši hodně konzumující Tobe Hooper, aby se z děsivého týpka stal legrační uřvaný kašpárek s motorovou pilou, co uvízl v pavučině lásky k rádiové moderátorce Stretch (úchvatná scéna s pilou na nahých stehnech) s ječákem na vysoké úrovni. Po slušném úvodu se však dostáváme do bezútěšného prostředí domova celé rodinky, kde se dočkáme ponurých interiérů a podivných karikatur. Velmi brzy to celé začne nudit, každopádně si myslím, že minimálně při scéně, kdy po nucené „prohlídce rádiového studia“ vylétne Leatherface z komory na desky, se musel leknout každý. Krví se ve filmu opravdu nešetří, nicméně gore scény jsou tak nenápadité, že paradoxně nakonec víc nudí, než znechucují. 50%. (03.04.2008)

U hororu jsem se už dávno nezasmál tak, jako u dvojky texaského masakrování. Ani jedna postava není normální a nakonec zešílí i ty, co by ještě někde uprostřed filmu jako normální mohly být. C. Williamsová sesazuje z trůnu vřískající královny J. L. Curtisovou, jelikož tak vytrvalý ječák po většinu poslední třetiny filmu se jen tak nevidí. D. Hooper sice úchylné kanibaly loví, páč mu sebrali bráchu, jenže když se ozbrojí třemi pilami, tak mezi ně hravě zapadne. Působivé bylo temné podzemí zahalené do jemného oparu, který prorážely stovky barevných světel a světýlek, naopak trochu zklamalo minimální gore. Namlsaný divák chce přeci jen více, než pouze pilu v břiše a stahování kůže mimo záběr kamery. Jako taškařice povedené. (31.07.2019)

Jestli jednička byla (a navždy bude) hororové zlato, tohle je odpadní směsice exkrementů tchořů s žaludečními problémy. Dovést původně nejděsivějšího představitelného záporáka k tomu, aby naháněl záchvaty smíchu, to chce opravdu nepopsatelnou dávku tvůrčí imbecility, kterou se Tobe Hooper po svém prvotním úspěchu bohužel nakazil. Chápu, že se záměrně hraje na odlehčenější notu, ale takhle skrz na skrz špatný a absolutně nesoudržný trash se vážně jen tak nevidí - Dennis Hopper asi v půlce osmdesátých let potřeboval peníze na fet fakticky naléhavě, že se tomuhle skvostu upsal. Jediné malé klady vidím v ucházející hudbě, maskách (obzvlášť dědeček je fakt top) a uječené ženštině, která v mini nevypadá zle a má na svědomí nejlepší scénu filmu - lačné přejíždění motorovkou po odhaleném stehně. 20% (01.05.2017)