Bezstarostná jízda

Když se dívám na ER, říkám si, že tenhle film točil člověk, který měl buď hustě šňupnuto nebo byl tak trochu "crazy". V případě Dennise Hoppera a soudě podle jeho další tvorby (kde měl asi čistou hlavu a tak to byla vesměs nuda) to byly oba vlivy, ne-li ještě další, protože natočit film s minimem nákladů a s partou kámošů, který působí jako by byl filmován v rámci nezávazného tripu, u kterého se všichni velmi dobře baví, a který ač o ničem , je vlastně o všem, to už chce být trochu "crazy". (14.12.2004)

V rámci 80 narozenin Jacka Nicholsona byl v rámci celého týdne možnost shlédnout několik Nicholsonových filmů v kině Aero včetně tří v pátek. A Bezstarostná jízda je první na seznamu. Takže takhle. Když se začne s dvěma hlavními hrdiny začíná to slibně. Hrdinové vypadají slibně (jsou to přece jen hippíci) a baví vám s nimi putovat. Po 10 minutách se setkají se stopařem a následně stráví 10-15 minut v oné podivné komunitě lidí. Hopper režíroval a společně s Fondou psali scénář a vzhledem k tomu, že film je starý 48 let skvělé funguje v nostalgickém momentu vzpomínání. Avšak po pár minutách je celá pasáž s hippies komunitou neuvěřitelně natahující a modlíte se aby se šlo dál. V druhé půlce filmu se konečně dočkáme Jacka Nicholsona. A celá jeho pasáž s ním je neuvěřitelně úžasná protože Nicholson je úžasný. Nicholson to ze sebe chrlí od prvního záběru a je neuvěřitelně sympatický a Nicholson tu obdržel i první nominaci na Oscara. Poté co Nicholson ze scény odejde však začíná třetí půlka. Třetí půlka se více blíží k té první a není to dobře. Nicholson smutně odejde zbývají nám jenom dva hlavní hrdinové. Zatím co Billy se prostě chová jako šmejd a využívá pozůstatek peněz od Hansona, Wyatta jeho smrt zamrzela a může se o něm aspoň říct. Následuje scéna v bordelu kde si oba najmou svůj doprovod a začne scéna špatného tripu která je neuvěřitelně zmatená (takhle to asi opravdu mělo být ale........... je to fakt nepříjemně nestíhající více dole v druhém odkazu). Potom se naší hrdinové vrací zpět a následuje konec který je sice neuvěřitelně o tom jaký je život ale......... něco tam prostě chybělo. Shrnuto podtrženo, Bezstarostná jízda není špatný film. Avšak odeberte Jacka Nicholsona, krásné záběry do krajin, krásnou hudbu, sem tam sympatického Petra Fondu a Denise Hoppera a těžko budete hledat víc. (22.04.2017)

Rozporuplné pocity. Ze začátku neskutečná bída; mezi tou bandou hipíků jsem to chtěl vypnout a dát odpad. Potom se díky Bohu ukázal Nicholson a úroveň šla o několik pater nahoru. Zanedlouho se však bohužel poroučel a zase jsme spadli. Ne přímo do bahna jako na začátku, ale přece znatelně. Potom se mi líbily "sjeté" scény, to jsem si dojem opět vylepšil. To jsem však ještě netušil, že přijde zazdění; už se asi nevědělo, jak dál, nebo scénárista netušil, jak to ukončit, tak tam připsal joudu, který oba hlavní protagonisty bez zjevného důvodu odpráskne. To mi opravdu hlava nebere. Závěr akorát kazí už tak ne zrovna dobrý dojem z filmu... Kupříkladu Svěrákova Jízda se mi líbila mnohem více; z ní na mne ta svoboda, bezstarostnost a pohoda přímo cákaly. Snad všechny hvězdy jdou na vrub Nicholsonovi, neb bez něj by to byla děsná bída... 60% (09.12.2010)

Jak je důležité míti scénář, ukazuje právě tento film. Úplně vidím, co by z toho vzniklo v dnešní době. Chlapácký film plný hlášek a silných existencionálních mouder. Tato verze je sice hrozně free, ale na dnešní dobu je až příliš prázdná. Skoro se tam nemluví, a když už někdo něco plácne, tak je to ten zde několikrát zmiňovaný improvizovaný blábol. Touha po svobodě má v Hopperově a Fondově podání stále své kouzlo, jejich jízda podkreslená skvěle zvolenou hudbou je podmanivá, ale jako člověka, který éru hippies viděl pouze v několika filmových útržcích, mě to těžko může plně uspokojit. (22.02.2012)

Southern, Hopper, Fonda. Prospektoři alternativního proudu vzpírajícího se tehdejším filmovým konvencím. Sjetí mladí točí pro mladé a zachycují odraz éry hippie komunit, drog a boje proti establishmentu. Co na tom, že scénář je prostinký jak hillbilly v pickupu a Hopperova postava dodává významu slova „easy“ jiný rozměr než bezstarostnost. Finiš je krutý, ale přitom legitimní. Tam, kde začíná zvrácený výklad svobody jednoho, končí svoboda druhého.. P.S.: Nutno dodat, že bez epesního soundtracku by tato modla všech, co „wasn´t born to follow“, jen stěží byla tím, čím je.. (16.05.2016)