Zabití posvátného jelena

Aby mi film dával aspoň aký taký zmysel, musel som si ihneď po zhliadnutí vyhľadať rôzne teórie. Napriek tomu, že konanie postáv a hlavne ich dialógy sú neraz čistým mind-fuckom, vo výslednej hodnote mi to bolo viac-menej jedno, pretože mrazivá atmosféra The Killing of a Sacred Deer ma vtiahla natoľko, že som si túto 2-hodinovú, pomalšiu, no o to šialenejšiu jazdu veľmi užíval. (22.11.2018)

Colina Farrella a ani zohyzdněný obličej Nicole Kidman po zcela pokurvené plastické deformaci, omlouvám se za svoji francouzštinu, ale jinak to popsat nelze, nemám příliš v lásce. Co ovšem v lásce většinou mám, jsou lidé, kteří netvoří podle zaběhlých šablon a naopak se v kinematografii snaží o něco svého a tím posouvat filmové hranice a inspirovat další tvůrce. Jedním z takových pánů průkopníků je i Yorgos Lanthimos. Ačkoli mě ani tento jeho snímek vyloženě neoslnil a nepřinutil slintat blahem, tak se nezpochybnitelně jedná o film, který je svojí originalitou minimálně vydatně zajímavý. Kupodivu nejdivnějším z celého filmu jsem shledal rozmluvy snobských rodičů s dalšími snoby o započaté menstruaci své dcery. Také se musím přiznat, že mě snímek mnohem více bavil do okamžiku, dokud si režisér hrál s fantazií diváků a nezačal do děje tahat své mysteriózno a věci postupně vysvětlovat. Mnohem více mě bavilo se hrabat ve své fantazii a přemýšlet nad tím, že jsou všichni ti lidé lehce divní. Celkově bych tedy své hodnocení zastavil někde nad průměrem. (13.03.2018)

Zpočátku jsem měl pocit, že se dívám na nějakou zvláštní a možná ujetou tragikomedii, ale pak se film rozjel v pořádně dobrý psychothriller, který byl vystavěn na kvalitním scénáři a přesvědčivých hercích, což u Colina a Nicole není nejmenších pochyb, ale překvapila především mládež - pro mladé herce není daná látka úplně jednoduchá. Zajímavý nápad, slušné provedení, konec přijatelný. Celkově velmi dobrý dojem. A když jsem si zjistil, že režie se zhostil tentýž Řek, který mě neoslnil svým humřím úletem, tak hlásím, že s jelením psychem mu to vyšlo mnohem lépe. (13.01.2019)

Na tom filme su zaujimave dva aspekty. Prvym je styl akym to je natocene. Strohe dialogy a strasne chladne, odtazite, skoro az nezucastnene stvarnenie postav. To ma prvu polovicu filmu celkom bavilo a bol som strasne zvedavy, co sa z toho vykluje. Lanthimos ma svoj unikatny styl vedenia hercov, ktory je celkom fascinujuci. O nieco menej ma uz bavila vizualna stranka v ktorej sa Lanthimos rochnil natolko, ze film zaplnil mnohymi samoucelnymi scenami, ktore mi pripadali otravne a zbytocne natahovali stopaz. Bohuzial niekde v polovici filmu Keoghan rychlo popise Farrelovi co sa bude diat do konca filmu. V tej chvili som mal pocit akokeby mi niekto hnusne vyspoileroval zvysok filmu. Nasledne uz som len znudene sledoval ako sa to vsetko naplni a nedockavo som cakal, kedy uz konecne urobi nevyhnutne rozhodnutie. Trochu mi vadil nevysvetleny nadprirodzeny pôvod celej tej kliatby/pomsty/vyssej spravodlivosti? A potom to, ze Farrel po nevyhnutnej volbe neskoncoval aj s Keoghanom, ale v poslednej scene v bistre na seba este vsetci vrhali pohlady jak jedna velka stastna rodinka. Takze tak. Unikatny Lanthimosov styl mozno este niekedy otestujem, ale dufam, ze to bude film s lepsim pribehom. Nemusi sa to uplne drzat v realite, ale jeho pravidla a konanie postav by mohli byt logickejsie. 5/10. (18.01.2018)

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)