Tvář vody

Ajaj. Co si budeme nalhávat, Guillermo del Toro poslední kousky Purpurový vrch a Pacific Rim hodně neukočíroval, zajímavý rozhodně nebyl ani se scénáristickým snažením u Hobita. Tentokrát možná šikovně balancuje víc rovin, pořád je to ovšem ohraná variace na to, jak jedna nepolíbená outsiderka ke štěstí/lásce přišla. Zlo i dobro jsou jasně vymezené, ostatně tak to v pohádkách bývá. Emoce ke mně nějak nedošplouchaly, citové sbližování je odfláknuté, tak rychlé vzplanutí by vyděsilo i samotného vodního chlapíka. Mexický tvůrce nicméně potěší svou typickou stylizací, kdy znovu předkládá řadu vymazlených detailů, citlivě přistupuje ke svéráznému příběhu, skládá poctu brakovým hororům, melodramatům a muzikálům minulých dekád, ovšem ač jeho látka v sobě lásku k filmové minulosti nezapře, pořád se toho ke mně dostalo hrozně málo. Herecké výkony jsou dobré, ale na nějaké nominace to určitě nevidím (náležitě slizký Michael Shannon paradoxně chybí, ale proboha, za další vedlejší role?!). Dietní tři hvězdy. Faunův labyrint byl někde úplně jinde. (15.01.2018)

Když ještě půl hodiny po začátku filmu netušíte, o čem film je, a jen mlhavě tušíte, o kom je, je to buď hodně dobré, nebo hodně špatné znamení - nic mezi. Samozřejmě, že v důsledku mohutné propagace všichni víme, kam to směřuje, ale to vůbec nepramení ze samotného filmu, který je vyprávěný velmi mizerně. Asi není náhoda, že málokterý tak dobrý režisér jako del Toro točí tak často mdlé, nevýrazné filmy utopené v detailech, postrádající ale linku. Zde navíc (Kde jsou časy Labyrintu?) zásadně váznou jakékoliv emoce - od naprosto nesmyslné skokovosti odvádí pozornost jen nesnesitelná, občas podivně pseudofrancouzská návodná hudba (počkat, neodehrává se to v USA? proč ta hudba zní, jak zní?), která se snaží vyvolat dojem mnohem větší emocionální komplexnosti, než jaká ve většině scén je. Zatím snad nikdy jsem u del Tora neměl dojem takové skořápky filmu bez čehokoliv uvnitř. A to pominu, že obědové pauzy u bazénu s supertajným monstrem jsou spolu s Churchullovou jízdou v metru nejtopornější setup roku 2017. (16.01.2018)

Del Tora mám ráda a tak když jsem se dozvěděla, že byly nějaký oskaři a Vodní držka měla 13 nominací z čehož vyhrála například rejži a film, tak jsem si to vydupala, že to prostě musím vidět. Nemusela jsem ba co víc, neměla sem. Jako, že Fouňův bludišťák je supr čupr film tak Vodní držka je tak nehorázná píčovina, až si říkám, co na těch Oskarech hulej za matroš, že tohle pak vyhrává ceny. Například ta extrémně tlustá negryně, co celej film chodí s koštětem a mluví o tom kde všude uklidila chcanky, hovna a jak moc prdí její starej, byla za svojí roli vypatlaný hadrumšmátry, kterou vidíte v každým třetím filmu, nominovaná na oskara. Stejně tak neminula nominaci hlavní hrdinku, borku co ráda ukazuje prdel a i zblitek fujky těla, gestikuluje rukama a je celou dobu na ránu. Jako extra bonus byl nominován i její přihřátej kámoš, devadesátiletej kmet, co chtěl kouřit čuráka týpkovi za pultem a chtěl ho kouřit tak moc, že za ním chodil ládovat limetkový dorty, který nesnášel. Oskarové výkony jen co je pravda. Kolosální plivanec do držky pak dostal Shannon, kterej jako jedinej něco hraje a nominovanej nebyl. K příběhu - Němá hadrumšmátra chce mrdat s rybím mužem, co má zastrkovací vocas, a tak ho krmí vejcema a pouští mu hudbu z gramofonu. Pak ho má chvilku ve vaně a pak s ním uplave do prdele když jí narostou žábry. Jo mezitím s ním zvládne ukázkovej potěr když si napustí koupelnu až ke stropu a zjistí, že rybí muž má vocas jak žádnej jinej. Buddhožel scéna, kde mu polyká mlíčí byla vystřižena a tak nezbývá než pogratulovat Del Torovi, že krásně natočil neuvěřitelnou sračku. (06.03.2018)

Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny. (14.01.2018)

| Rozpočet: 19.5 miliónov $ | Tržby: 195,2 miliónov $ | Keď existuje niečo také, ako Ultra-rozporuplný film, tak Shape of Water je jeho stelesnením. Del Toro priniesol na svet romanťárňu, kde sa pár nebráni medzidruhovému kríženiu a kašle na základné zákony fyziky, presnejšie, dýchania pod vodou. Naopak, z remeselnej stránky je to natočené neskutočne atmosfericky, až kúzelne, a scenár svojim spôsobom tiež zaujme svojou úprimnosťou skrze jednoduchosť. Ps: Film sa nedoporučuje medikom, doktorom a fyzikom ;) (24.02.2018)