Černobílá spravedlnost

Princíp filmu je postavený na jednoduchej poučke: akcia vyvoláva reakciu. Človek čiernej pleti spravil niečo, aby bol zato následne “neprimerane” potrestaný. Taktiež sa objaví myšlienka princípu: všade sú a pracujú dobrí aj zlí ľudia. Vďaka tejto schéme, je snímok pomerne silnou, emocionálnou záležitosťou, pričom najmä vďaka hereckému výkonu Will-a Poultera, je “Detroit” filmom, ktorý by nemal za žiadnu cenu zapadnúť do zabudnutia. Skvelá práca .. (23.12.2017)

„PŘI NEPOKOJÍCH V DETROITU TENTO TÝDEN, BYLI V MOTELOVÉM POKOJI ZASTŘELENI TŘI ČERNOŠI.…“ /// 23.7.1967 – DEN PRVNÍ… nejdřív jako nevím… to chtěj, abych fandil těm vopičákům, schopným vypálit si domov, jen aby ukázali, že se děje něco… vlastně nic, protože zásah byl oprávněnej. DEN DRUHÝ… Zločin musí bejt potlačenej – tak tomuhle má bílá hlava rozumí… STEJNĚ NA TY HAJZLY NEMÁME STŘÍLET (nevydržel bych to – a kurva, teď jsem profláknul, komu fandím…). Trošičku nám ten „government“ plave. Zvládnout takovej nápor, by dalo zabrat i frajerům z Čeky. Mladej polda v podání Willa Poultera – už je jasný, kdo tady asi bude za krypla (jinak frajerskej výkon!) vedle něho milej negřík (takže protiklad…)… Kathryn Bigelow si vybrala téma, který sice není až tak (pro mě) aktuální, ale zdokumentování reality oněch dnů, který podala na vzorku lidí a popsáním událostí v motelu The Algiers, ho aktuálním udělala. Vylezlo z toho dobrý psycho, který není to vo tom, co komu připadá (či nepřipadá) správný. Autentický záběry a fotky, nakonec krátký soudní drama. Film vzbuzuje emoce. A to nejsu černej. Ale nestrhne. Určitě proto, že na místě, kde má gradovat, je pasáž, která mě nebere. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Razím zásadu, škoda každý rány, která padne vedle. 3.) Tohle jsou moji kluci. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (20.12.2017)

V tom Detroite bol na tých uliciach riadny chaos, a tá Kathryn to tak chaoticky aj natočila. Minimálne začiatok, skoro som to vzdala. Našťastie v tom moteli sa to ukľudnilo. Ja som ale v kľude nebola, nožík vo vrecku sa mi neustále otváral. Takto to presne vyzerá, keď nesprávni ľudia majú moc v rukách .. a že sa vždy nejakí nájdu. (26.04.2022)

O tom, že je Kathryn Bigelow výtečná režisérka, která v ryze mužských tématech nemá prakticky konkurenci, se ví. Tentokrát se (a vůbec se toho nebojí) pohybuje v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž bylo 43 lidí zabito a bezmála pět stovek zraněno. Věnuje se konkrétnímu incidentu v jednom obyčejném motelu, ve kterém se hodně křičelo, hodně bilo, hodně ponižovalo. A nakonec i zabíjelo. Bigelow umí intenzivní scény, řemeslně jsou vymazlené, výtečně pracuje s napětím, herci pod jejím vedením válí. Jenže jejích předchozích 30 minut po půlnoci bylo hodně chladných a naprosto akademických. Teď si u mě spravila reputaci, funguje jako velmi solidní pozorovatelka a třeba Willa Poultera představuje coby velmi zajímavého herce. Kazem je přepálená stopáž, finále u soudu bychom asi ani nepotřebovali, protože jasně ukazuje, že si tvůrkyně vybírá témata odpovídající aktuální společenské náladě a trošku pokrytecky připomíná, jak bylo v oněch dobách (a nejen tehdy) pro jednu rasu zle. (25.12.2017)

solidně zvládnuté řemeslo vypovídající o jednom hodně vypjatém incidentu odehrávajícím se v hodně vypjaté a bláznvé době (jakkoliv něco podobného vlastně v Americe přetrvává v různých obměnách dodnes).Je už sice trošku otravné jak jsou všude černoši popisování jako ty největší chudáci (a určitě to neměli jednoduché a hodně toho bylo přes čáru),nicméně na tomhle konkrétním případě byla větší či menší vina na obou stranách a ne všechno a všichni jsou čistě zlí/hddní.Fajn je,že i přes dost přetaženou stopáž Detroit neundí.Kathryn Bigelow tohle umí...80% (12.12.2017)