Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Paul Thomas AndersonHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Daniel Day-Lewis, Vicky Krieps, Lesley Manville, Richard Graham, Camilla Rutherford, Jason Redshaw, Cedric Tylleman, Gina McKee, Brian Gleeson (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Mít šaty od návrháře Reynoldse Woodcocka (Daniel Day-Lewis) znamenalo v dynamické éře obrozujícího se poválečného Londýna úplně nejvíc. Dáma musela mít dostatek peněz, patřičný rodokmen a odpovídající vychování, aby mohla vyrazit na večírek v jeho modelech, které byly vždy unikátní. Status génia si ale vybíral svou daň v podobě Woodcockovy totální emocionální vyprázdněnosti. Odtržen od reality všedního dne, neboť o vše praktické se starala jeho sestra (Lesley Manville), stavěl všechny ženy na roveň krejčovských panen. Měl sice vždy po ruce nějakou milenku či múzu, ale stačilo, aby si ráno při snídani trochu hlasitěji mazala topinku máslem a už se pakovala z jeho života. Když v kavárně v zapadlém přístavním městečku Reynolds objevil stydlivou servírku Almu (Vicky Krieps) a rozhodl se jí nabídnout momentálně uvolněné místo po svém boku, netušil, s čím si zahrává. Tahle zdánlivě neškodná submisivní bytost totiž rychle pochopila pravidla hry a rozhodla se aktivně bojovat za to, aby neskončila jako její předchůdkyně. Situaci jí usnadňuje i to, že se do ní Reynolds zamiloval. Nápor citů se však velmi negativně začal odrážet na jeho tvorbě, a umělcova praktická sestra se proto rozhodne rázně zakročit. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (311)
Vztah puntičkářského necitlivého stroje a romantické upřímné duše mohl být jen těžko znázorněn přesvědčivěji - Anderson nechává příběh zlehka plynout a do popředí staví Woodcockovu denní rutinu, do níž posléze s narůstající intenzitou zapouští konflikty, které otřásají s celým perfektně vysoustruženým světem hlavní postavy. Nastavené vyprávěcí schéma je dodrženo bez jediného klopýtnutí a díky úžasné hudbě a famózním hereckým výkonům je film více než jen chladným uměleckým dílem - ve svém chladu a soustředěnosti je natolik okázalý, až jsem mu skoro odpustil i to, že ne všechny scény udržely mou plnou pozornost a že závěr přišel ve chvíli, kdy jsem ho ještě nechtěl. Časem možná odpustím, zatím jen pokorně obdivuji chirurgicky přesnou režii a modlím se, aby podobné filmy nevznikaly už jen namátkou... 85% ()
Naprosto zbytečné dvě hodiny mého života. Jedna hvězda za záběry na ruční šití velkých rób. K filmu: odporní všichni, nesympatičtí všichni, děj nula, nechutné záběry na hnusné ksichty, Krieps škaredá jak noc, Day- Lewis smrděl z plátna, Manville byla na ránu vždy a všude.. Panoptikum zoufalství! Andersona za Magnolii nesmírně obdivuji, ale tohle se mu vážně nepovedlo. Jeden z nejpřeceňovanějších filmů letoška. Toto a The Florida Project. Dvě totální sračky. ()
Vynikající film, který je v některých ohledech výrazně anekdotický, aby mohl být v jiných komplexní. Zábavná, nevypočitatelná a přitom nezastřená hra. Zajímavé je i, jak PTA vůbec nepodléhá estetice módy, která není sofistikovaně krásným únikem a nádherné šaty, interiéry a make-upy jsou nahlíženy jako neutrální zabírané předměty. Zdůrazňovány jsou textury - ať lichotí, nebo ne. Chybí měkké světlo, které by zahlazovalo vrásky a nevhodné záhyby - nic v tom filmu není tak krásné, jak se snaží být. Což platí doslova o všem v něm. ()
Zpočátku mě to nebavilo a uvažoval jsem, zda z kina odejít. Nakonec jsem vydržel, protože jsem si říkal, že Paul Thomas Anderson přece nemohl natočit špatný film. A ono mě to do sebe skutečně nakonec vtáhlo - mj. díky bezchybnému obsazení a dokonalým hereckým výkonům - Daniel Day-Lewis a Vicky Krieps v hlavních rolích jsou oba neuvěřitelně skvělí (každý z nich jiným způsobem) a mimořádně přesvědčiví. Ocenil jsem i úchvatnou kameru, super soundtrack, pomalé tempo i samotný námět. Film delikátních filmařských kvalit, který mě zasáhnul podobnou silou, jako režisérovy předchozí snímky - i Nit přízraků pro mě byla velmi silný divácký zážitek. Pouze mi moc nesedl závěr snímku, který mi tam subjektivně prostě neseděl a přišel mi odchýlený od logiky zbytku filmu. 130 minutová stopáž naopak za mě nebyla problém. ()
Ľudia s mimoriadnymi danosťami, majú v mnohých prípadoch predpoklad introvertného či extrovertného správania. Je skutočne náročné s nimi zdieľať názor či myšlienky. Tento snímok je presne o tom, ako sa naučiť stáť po ich boku, no zároveň byť ich tieňom. Za pohľad na podivnú osobnosť, je tento snímok určite zaujímavý, no ako dráma, pôsobí nesmierne “lenivo”, pričom len zriedka kedy dokáže vyvolať emócie akéhokoľvek druhu. Miestami dosť veľká nuda, striedala zaujímavé pasáže, vďaka čomu “Phantom Thread”, zanecháva dojem pekných šiat, ktoré nie každému budú sedieť. ()
Reklama