Nit z přízraků

Academy Award 2018 nominee. Jediný film z devíti oscarových kandidátů, se kterým jsme se nějak nepotkali a naopak mě dost nudil. Navzdory užasný manýristický kostýmní a hudební stylizaci, navzdory geniálnímu Danielu Day-Lewisovi, navzdory dokonalé studii chorobných vztahů a navzdory filmovému mistrovství všech tvůrců, kteří se na Niti z přízraků podíleli. Snad to bylo proto, že i když mělo jít o zajímavý pulzující Londýn 50. let, nic z něj k vidění vlastně nebylo. Snad proto, že navzdory mému pochopení pro hlavního hrdinu (klidně bych se rozešel - a taky jsem se rozešel - s dívkou, která mě nevhodně vyrušila při práci, byť to myslela dobře) jsem ve vztahově dramatickém závěru jen sledoval dva odlidštěné lidi a nedokázal pro jejich jednání najít špetku sympatie. Druhou půli filmu, kterou tady nazýváte gotickou romancí nebo dokonce gotickým hororem, jsem už protrpěl. Nic takového jsem tu žánrově neviděl - jen jeden vyšinutý vztah dvou vyšinutých lidí. Pro "gotický horor" je to málo, je třeba mnohem víc atributů. Asi v důsledku toho všeho jsem se při sledování dost nudil - a to je prostě něco, co filmu odpustit nedovedu. Netvrdím, že mě nezajímalo, jak to dopadne, ale přijal bych jakýkoli konec bez úplně zájmu. A to je prostě problém. Objektivně dokážu ocenit řemeslné mistrovství všech tvůrců v čele s Paulem Thomasem Andersonem, ale subjektivně Nit z přízraků odsuzuju jako nehoráznou nudu. (10.03.2018)

Nevím, co je větší přírodní úkaz. Jestli Nit z přízraků jako taková, nebo Anderson, který si tady na vysoké úrovni zajistil režii, scénář i kameru... Tenhle film jednoduše boří vše, na co jsme byli v současné kinematografii zvyklí. Člověk má chvíli pocit, že kouká na komplexní drama o vztahu dvou lidí, které se na oko tváří jako Pigmalion (My Fair Lady), ale ve skutečnosti odkrývá úplně jiné stránky lidského života. Náhle se však všechno s ladnou elegancí obrátí až k tragikomedii, která je úžasně nenásilná a až děsivě přirozená. Pokud máte někdy letmý pocit, že byste se mohli nudit, vykreslí se před vámi "zčistajasna" tato složitá struktura vjemů a pocitů, která diváka zaručeně vyvede z míry. I tak... Nakonec pět hvězd dát nemůžu, protože někdy se komplikovanost projevila až moc pozdě. (31.01.2018)

Nit z přízraků je ukázkovým příkladem filmu s očividnými oscarovými ambicemi, což se mu daří hlavně díky přesvědčivým hereckým výkonům (Lewise, Krieps i Manville) a solidnímu námětu. Avšak i přes tyto kvalitní atributy mi na snímku osobně vadilo jeho až příliš rozvláčné tempo a absence více vypjatých scén, ke kterým scénář doslova vybízel. Herecky mě zaujala večeře ve dvou a blouznění v nemoci. Jsem si vědom toho, že jsem byl svědkem hereckého a dobře napsaného koncertu, nicméně jsem nebyl jeho tóny uchvácen a zaujat natolik, abych šel s hodnocením výš. (09.04.2020)

Další skvěle zrežírované umělecké dílo mistra za kamerou a mistra před kamerou. Scény věnující se řemeslu hlavní postavy jsou natočeny až hypnotickým způsobem, na obrazovce se toho nemusí dít mnoho, a přesto to působí uhrančivě. Líbí se mi, jak neobvyklé chování a strojená mluva vyšinutých hlavních postav dokáže v podání Paula Thomase Andersona působit vlastně "přirozeně", anebo při nejmenším naprosto pochopitelně. Nit z přízraků je jiný svět, který má vlastní pravidla... 8/10 (11.02.2018)

Ne, Anderson nepůjde divákovi napřed. Fassbinderovsky "nevýrazný" konec vybízí k hlubšímu přemítání o předešlém ději. Bál jsem se, že po Inherent Vice bude chtít PTA natočit něco víc "na jistotu", co posbírá zase pár Oscarů, aby mu investoři znovu začali věřit před nějakým následujícím ambicióznějším projektem. Ale opak je pravdou. Jsem spokojený a těším se na druhou projekci. (30.01.2018)