Nit z přízraků

Druhé spojení Paula Thomase Andersona s Danielem Day-Lewisem, který se tímto filmem loučí a odchází do hereckého důchodu. Film je přesně takový, jaký můžete očekávat, pokud znáte Andersonovu předchozí tvorbu. Očekávejte tedy perfekcionismus po všech směrech od excelentních kostýmů po precizní režii. Zároveň se divák musí obrnit velkou trpělivostí, protože film plyne velice pomalu a prakticky nemá žádný pevný příběh, který by někam směřoval. Odsoudit film jako nudu, tak bude pro mnoho diváků velice snadné. Určitě se ale jedná o další film, který nikomu ze zúčastněných nedělá ostudu, ale přeci jen jsem od pánů po "Až na krev" čekal něco údernějšího. (30.05.2018)

Tváří se to jako mramory seroucí červená knihovna pro distingované publikum, které i tiché pokašlání bere jako nejhrubší projev hulvátství. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě, protože pod povrchem to vře skrze intenzivní podprahovou tenzi vztahů, ze které by bratři Mrštíci uchcávali černohumorným blahem. Rozhodně to není pro každého (nikoli však ve smyslu "je to pro náročnějšího diváka"), najde se spousta těch, kteří budou mít rádi první tradičněji pojatou polovinu zatímco patologickou druhou ne a naopak. Přitom jdou ruku v ruce a jedna bez druhé by nefungovala. Day-Lewis je za výkon na piedestaly vyzdvihován plným právem; jak ostatně také jinak. Ovšem to že duo Vicky Krieps a Lesley Manville není v jeho stínu, ani mu není pouhým sparring partnerem, ale je s ním i přes méně vděčné role ve stejné váhové kategorii, to až tak často zmiňováno není. A mělo by. Přímo s Andersonem je to pak horší, protože z jeho komplexního filmařského výkonu stěží určit, zda je lepší kameraman, scenárista či režisér. Nit z přízraků by u většiny tvůrců byla majstrštykem, k jehož kvalitám by se pak neúspěšně snažili po zbytek kariéry přiblížit. U Andersona je "až" tím třetím vzadu. A to má kariéru stále před sebou. (31.01.2018)

Romantické drama o vztazích, vzájemné manipulaci, jídle a šití šatů pro tři špičkové herce. Daniel Day-Lewis je dokonalý jako obvykle, o to větším zjevením pro mne byla prakticky neznámá Vicky Krieps, která nejenže se vedle něho neztrácela, ale dokázala mu být rovnocenným partnerem. A zapomenout nesmím ani na Lesley Manville, která ústřední trojici doplňovala. Výborné byly i kostýmy, kamera a hudba, snad jen konec mi přišel trochu slabší, takže nakonec „jen“ 90%. (06.03.2018)

Daniel Day-Lewis když už se pro nějakou filmovou látku rozhodne, absolutně se jí odevzdá. I jeho postava se nechává naplno pohltit prací. Jsme v poválečném období a jeho přecitlivělému návrháři šatů pro smetánku vyhovuje staromládenecký život. Na praktické záležitosti má sestru (i milenky dokáže odstranit, když bratra omrzí), on coby chladný profesionál ctí své rituály a okolí respektuje jeho výstřední chování, pedantství a náladovost. Do toho ovšem vstoupí umanutá dívka, která má své kouzlo. Bude další v řadě? Nebo zabojuje svéráznými zbraněmi? Zkrocení nesnesitelného muže má Paul Thomas Anderson detailně naplánované, jeho režie je soustředěná a tak nějak jiná. Ale vypravěčsky soudržná, což je pro mě důležité. Někomu tak sedne to, že neřeší jiné motivy, nikam neuskakuje. Potěší kamera, kostýmy i atmosférická hudba Jonnyho Greenwooda, nejvíc ovšem dle očekávání Daniel Day-Lewis, který se pyšní třemi Oscary (přitom hraje sporadicky a možná už nikdy nebude). On je hlavním stavebním kamenem i jemným prvkem nesourodého soužití v příběhu o odhodlání, ovládání, obětování i detailech vztahu, které jsou pro mnohé nepodstatné. Přešlapy a kompromisy k lásce prostě patří. Složitou osobnost, sobeckou i citlivou, vystihl bravurně. Mimochodem dámy mu zdatně sekundují. Dle mého divácky vlídnější než předchozí dva kousky PTA. (19.02.2018)

Anderson jako obvykle kombinuje smysl pro detail, rafinovaný scénář a precizní kompozice. Jeho kinematografické ohledávání kulturních rysů se odklání od amerického k britskému společenskému kontextu. Maniodepresivní prestižní módní návrhář Reynolds Woodcock (fiktivní postava i značka) se pohybuje mezi extrémy. Jeho sterilní přístup ke světu se povýtce vyznačuje perfekcionismem, s nímž nahlíží na ženy coby panenky na klíček, z nichž si vybírá ty zajímavé, pro které pak připravuje svoje vytříbené módní slupky. Z této umrtvující sterility jej libidem a životním elánem napájí svéhlavá múza Alma, a to paradoxně nejsilněji tehdy, když jej destruktivně dovádí k hranici smrti (žena=travička). Reynolds pouští ženy k vodě ze dvou důvodů - když se mu nepodřizují a když se mu podřizují. Zdánlivě neřešitelná situace má ovšem řešení v dynamické rovině... (06.02.2018)