Letadla, vlaky, automobily

Takhle nějak si představuji americkou komediální klasiku, která se v televizi pouští stále a stále dokola o všemožné svátky. Rodinná zábava, která i na několik shlédnutí nebude nudit. Letadla, vlaky, automobily sázejí především na souhru ústřední dvojice Steve Martin a John Candy, která funguje na výbornou. Příjemná stopáž a přesně dávkované vtipy a tragické vyústění z tohoto filmu dělá pro mě u nás neprávem zapomenutou klasiku, kterou bych v televizi viděl několikrát a stále by mi to nevadilo. (19.07.2012)

Pohodová road movie z dob, kdy se o Stevu Martinovi dalo hovořit ještě jako o komikovi. Spolu s Johnem Candym vytvořili sice šablonovitou kontrastní dvojku, ale zato doopravdy a nekřečovitě zábavnou. Konec taky není nic jiného, než ždímání emocí podle Hollywoodského receptáře, ale dalo se to skousnout. (18.10.2007)

„Vraví, že ideme nesprávnym smerom.“ – „Je opitý. Odkiaľ by vedel, kam ideme?“ Veľké sklamanie. V prvom rade mi film pripadal byť riadne prestrihaný (občas sa mi zdalo akoby medzi dvomi za sebou nasledujúcimi scénami mala byť ešte jedna ďalšia, no nebola). V druhom rade, momenty, ktoré mali byť vtipné boli buď nudné (čistenie dutín pred spaním) alebo trápne (buran Owen). A ani tie, pri ktorých by som mal s postavami súcitiť vo mne žiadne emócie nevyvolali. A v treťom rade, i keď mám rád Stevea Martina aj Johna Candyho, spolu im to akosi škrípalo, necítil som medzi nimi žiadnu chémiu. Takže buď som bol pri sledovaní v zlom psychickom rozpoložení alebo je John Hughes totálny packal. Prikláňam sa však skôr k možnosti číslo dva. 40 % (02.12.2020)

Absolútne absolutórium vo filmografii Stevea Martina, sekundujúci John Candy bol miestami v ešte lepšej komickej kondícii. Všetko je založené na až príšerne jednoduchom scenári, z ktorého je prostredníctvom originálnych scén vyťažené maximum. Vôbec celý film je vlastne maratón hlášok ktoré si treba dopriať v angličtine, pretože nahrádzať v geniálne (neslušne) vtipných dialógoch slovo 'fucking' slovom 'kravka', je až úbohosť a film stráca neskutočné čaro absurdnej geniality mnohých scén. Na dôvažok však dokáže film byť aj tragicko dojemný, hlavne v závere je všetko tak sentimentálne krásne, že slza (ako pečiatka kvality na záver) nechýbala. 90%. (11.03.2009)

Je to milý a pohodový film, o tom žádná, s hřejivým koncem, ale přece jen... Na vlak se skoro nedostalo, ten je uťat po asi dvou minutách, a jinak je to celé sled tak neuvěřitelných náhod a smůly, že ani na komedii už se mi to nechce brát. Martin i Candy hrají svůj standard (což je pořád nadprůměr, ne že bych si stěžoval), ale stejně mi přijde, že často scénář vaří z vody a mnohé situace mohly být daleko promyšlenější a údernější. Přijde mi, že potenciál se zde nabízel daleko větší, než nám rutinér rodinné zábavy John Hughes nakonec poskytl, a že šlo jak víc přitlačit na pilu v těch mezilidských vztazích, tak i na sled těch historek, aby to mělo šťávu. Ale jak říkám, není to špatný film, je pohodový a potěší, ale přece jen mám pocit nedořečeného a často jen naznačeného. (27.11.2020)