Letadla, vlaky, automobily

John Hughes jeho styl a filmová atmosféra mi moc nesedí. Ale Letadla, vlaky, automobily jsou už jenom prapředkem spousty dnešních komedií s vynikajícím Johnem Candym - v 21. století krásná vzpomínka na osmdesátá léta kdy komediím vládli borci jako Dan Aykroyd, Bill Murray nebo Chevy Chase. 65 % (06.07.2011)

Nemám rád Steve Martina a ani nevím proč vlastně. Jako herec je mi nesympatický. Nakonec jsem si tu v téhle komedii na něj nějak zvykl... Ta je sama o sobě takovou klasickou (tedy solidní) komedií osmdesátých let, kdy Clark Griswald se se svojí rodinkou také proháněl napříč Státy. Kdo viděl Na doraz (2010) bude mu lecos povědomé. Režisér Todd Phillips se totiž tímto filmem zjevně inspiroval. Humor už je ale na dnešek krapet vyčpělý, čemu jsem se upřímně zasmál byly vmáčknuté prsty do palubní desky při střetu s dvojicí kamionů na dálnici... A policejní kontrola nezpůsobilého vozu, kterému ale a to je fakt zvláštní! :-) šlo stále rádio. Konec byl takový typicky americký, vánoční a já říkám, proč ne. Za mně je to za 3 spálené kreditky. * * * (07.08.2018)

Where's your other hand? / Between two pillows... / Those aren't pillows! Steve Martin není špatný herec a jako člověk a tvůrce se projevuje v průběhu kariéry překvapivě inteligentně. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se ambicemi v komediálním žánru trochu minul, o čemž mne naposledy přesvědčil skvělou rolí prvotřídní neocon-svině v nedoceněné Uličce slávy Anga Lee. Zde jeho ne úplně naplněné snahy být legrační zdařile a bohatě substituuje scénář, který ocení každý, kdo má alespoň skromné zkušenosti s trampotami na cestách, a John (eye-)Candy, jenž Martinovu neduživou komediální člověčinu bohatě substiuuje. Nestydím se přiznat, že především díky menšíkovské postavě spontánního Dela Griffitha jsem byl na konci skoro dojatý. Milé retro. (27.10.2018)

Je to milý a pohodový film, o tom žádná, s hřejivým koncem, ale přece jen... Na vlak se skoro nedostalo, ten je uťat po asi dvou minutách, a jinak je to celé sled tak neuvěřitelných náhod a smůly, že ani na komedii už se mi to nechce brát. Martin i Candy hrají svůj standard (což je pořád nadprůměr, ne že bych si stěžoval), ale stejně mi přijde, že často scénář vaří z vody a mnohé situace mohly být daleko promyšlenější a údernější. Přijde mi, že potenciál se zde nabízel daleko větší, než nám rutinér rodinné zábavy John Hughes nakonec poskytl, a že šlo jak víc přitlačit na pilu v těch mezilidských vztazích, tak i na sled těch historek, aby to mělo šťávu. Ale jak říkám, není to špatný film, je pohodový a potěší, ale přece jen mám pocit nedořečeného a často jen naznačeného. (27.11.2020)

Když Neal, poté co se poprvé loučí na nádraží s Delem, říká, že jejich společná cesta letadlem byla zajímavá, Del odpovídá "To je hláška roku!" Tak já bych se nedivil, kdyby pro mnohé diváky byla tahle Letadla, vlaky, automobily přímo komedií roku! Tvůrcům se zde totiž koncem 80. let, kdy tvůrčí kvality ve světě filmu začínaly obecně hodně upadat, povedla velmi svěží a vtipná crazy komedie o nejednoduchých cestách před svátkem domů a též o osudovém setkání dvou lidí odlišných povah, kteří měli v ten osudový den ale smůlu... nebo spíše štěstí? Trochu předvídatelný děj vyvrcholí možná trochu až pateticky dojemnou rodinnou scénou, ale když se nám ty svátky blíží, proč se trochu romanticky a naplno nedojat? Když tomu závěru, tlačícího jemně na pílu i na city, předchází tolik povedené zábavy, vlastně s tím ani nemám tolik problém. Komika Steve Martina mi vždycky připadala na můj vkus poněkud moc ujetá, ale musím říct, že se mi povedlo bez problémů od první chvíle naladit se s Martinem na stejnou vlnu a užívat si tahle ujetá dobrodružství a trampoty na cestách a stejně jako ti dva se u toho pravidelně naplno smát. Takže... ano! :-) 80% (05.12.2020)