Letadla, vlaky, automobily

„Vraví, že ideme nesprávnym smerom.“ – „Je opitý. Odkiaľ by vedel, kam ideme?“ Veľké sklamanie. V prvom rade mi film pripadal byť riadne prestrihaný (občas sa mi zdalo akoby medzi dvomi za sebou nasledujúcimi scénami mala byť ešte jedna ďalšia, no nebola). V druhom rade, momenty, ktoré mali byť vtipné boli buď nudné (čistenie dutín pred spaním) alebo trápne (buran Owen). A ani tie, pri ktorých by som mal s postavami súcitiť vo mne žiadne emócie nevyvolali. A v treťom rade, i keď mám rád Stevea Martina aj Johna Candyho, spolu im to akosi škrípalo, necítil som medzi nimi žiadnu chémiu. Takže buď som bol pri sledovaní v zlom psychickom rozpoložení alebo je John Hughes totálny packal. Prikláňam sa však skôr k možnosti číslo dva. 40 % (02.12.2020)

Jeden z nejlepsich filmu jak Martina, tak Candyho. Zapletka filmu v podstate neni vubec dulezita a je hodne jednoducha, jde tu jen o to, ze se Martin chce dostat na svatky domu, ale filmu to bohate staci. Jakmile se totiz da dohromady s neskutecne dobrackym a otravnym Candym a zacne bejt nasranej, zacne rezba. Skoro porad maj totiz hlavni hrdinove smulu, pripadne delaj naky kokotiny a hlaskujou a prakticky porad je cemu se smat. Navic dvojka Martin - Candy je naprosto dokonala, skvele se doplnujou a akorat ten zbytecne sentimentalni konec si tvurci mohli odpustit. (22.07.2008)

Jak nějaký film voní osmdesátkama, neodolám a strčím do něj čumák, protože tenkrát ještě byla svoboda, tedy na západě u nás ani tenkrát, "díky" komošům" , no a točili se bijáky na pocit, na pohodu, na zábavu aniž by do toho kecali kdejaké spolky levicovejch sračů a fašounskej neziskovek o tom, že ve filmu není zástupce všech ras a všech sedmi pohlaví a jestli se film prodá v Číně. Prostě zlatý roky, zlatý filmy jako třeba tenhle s ničím se moc netrápí, vytvoří ha ha situaci, udělaá hi hi dialog a nesmrdí na plátně déle než je nutný. Já chci zpátky 80's ! (20.01.2020)

Where's your other hand? / Between two pillows... / Those aren't pillows! Steve Martin není špatný herec a jako člověk a tvůrce se projevuje v průběhu kariéry překvapivě inteligentně. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se ambicemi v komediálním žánru trochu minul, o čemž mne naposledy přesvědčil skvělou rolí prvotřídní neocon-svině v nedoceněné Uličce slávy Anga Lee. Zde jeho ne úplně naplněné snahy být legrační zdařile a bohatě substituuje scénář, který ocení každý, kdo má alespoň skromné zkušenosti s trampotami na cestách, a John (eye-)Candy, jenž Martinovu neduživou komediální člověčinu bohatě substiuuje. Nestydím se přiznat, že především díky menšíkovské postavě spontánního Dela Griffitha jsem byl na konci skoro dojatý. Milé retro. (27.10.2018)

Když Neal, poté co se poprvé loučí na nádraží s Delem, říká, že jejich společná cesta letadlem byla zajímavá, Del odpovídá "To je hláška roku!" Tak já bych se nedivil, kdyby pro mnohé diváky byla tahle Letadla, vlaky, automobily přímo komedií roku! Tvůrcům se zde totiž koncem 80. let, kdy tvůrčí kvality ve světě filmu začínaly obecně hodně upadat, povedla velmi svěží a vtipná crazy komedie o nejednoduchých cestách před svátkem domů a též o osudovém setkání dvou lidí odlišných povah, kteří měli v ten osudový den ale smůlu... nebo spíše štěstí? Trochu předvídatelný děj vyvrcholí možná trochu až pateticky dojemnou rodinnou scénou, ale když se nám ty svátky blíží, proč se trochu romanticky a naplno nedojat? Když tomu závěru, tlačícího jemně na pílu i na city, předchází tolik povedené zábavy, vlastně s tím ani nemám tolik problém. Komika Steve Martina mi vždycky připadala na můj vkus poněkud moc ujetá, ale musím říct, že se mi povedlo bez problémů od první chvíle naladit se s Martinem na stejnou vlnu a užívat si tahle ujetá dobrodružství a trampoty na cestách a stejně jako ti dva se u toho pravidelně naplno smát. Takže... ano! :-) 80% (05.12.2020)