V písku - Příslib svobody

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)

Působivé záběry, působivá hudba, působivé obrázky. Ale díky konci až příliš dobrosrdečně nesmyslné. Jednak byli vojáci poraženého nepřítele, takže "uklidit po sobě" dávalo smysl - přece tam nebudou umírat vojáci dané země, druhak už skutečně byli zkušení - jejich záchranou tedy pomře více těch nezkušených, kterých pak bude méně a bude to muset uklidit někdo "ze svých". Ale jinak vkusně zpracované, byť mustr byl očekávatelný. (29.05.2016)

Film na zamyslenie s ťažkou psychológiou. Kto mal tie míny odstrániť, ak nie Nemci, ktorí ich tam sani nakládli? Na druhej strane tí mladí chlapci na konci vojny už veľmi za Hitlera bojovať asi nechceli. Ale údel si nevyberá. Je pekné, že Dáni dali takúto sondu do svojej minulosti na plátno. I my máme svoju minulosť s vysťahovaním Nemcov a tiež to nebolo milá udalosť, ale mohlo sa diať niečo iné? Bola tu uvedená jedna správna poznámka: Snáď si niekto nemyslel, že sa odpíska koniec vojny a teraz budeme všetci na seba odrazu dobrí. Odpúšťať a hlavne tak rýchlo je veľmi ťažké. Hlavne keď mnoho Hitlerov pobehovalo aj na strane víťazov. V niektorých momentoch veľmi silný film. (14.01.2019)

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)

Dánsko. Rok - 1945. Mesiac - máj. Obdobie - koniec druhej svetovej vojny. Miesto - piesočnatá dánska pláž. Kto je tu ? Najprv tu mám extrémne nazlosteného seržanta Rasmussena. A práve sem na pláž prichádzajú veľmi mladí nemeckí, nacistickí mladíci ( určite prešli tvrdým výcvikom v Hitlerjugend, a taktiež pravdepodobne okúsili praktický boj v posledných chvíľach Tretej ríše. ), ktorí majú za „domácu úlohu” zneškodňovať nemecké míny rozmiestnené všade navôkol. Je ich tu preto toľko veľa, lebo Hitler a spol. , si mysleli, že tadiaľto pôjde celoplošná invázia spojencov. Už, keď prichádzali štrnásti v nákladiaku, so slzami v očiach, tak som automaticky vedel, že títo chalani si zažijú vyčerpávajúce situácie, ktoré im radikálne zmenia životy. Všetko sa učili za pochodu, riskovali dennodenne svoje krky, boli nenávidení i milovaní, a podotýkam, že dánsky režisér Martin Zandvliet o tom nakrútil čertovsky dobrý film, ktorý si isto zaslúži veľkú pozornosť. Neberie si servítku pred ústa, pretože zahmlievať skutočné udalosti, akousi miernou nadsádzkou, by bolo nemiestne, nepraktické, je to uveriteľné, dosť strhujúce, taká verzia Smrť čaká všade, z roku 2008, kde Irak vystrieda Dánsko, tesne po skončení brutálneho konfliktu. Pri pozeraní filmu, som bol strašne napätý, a to už v samom úvode, keď sopliaci prechádzajú tvrdou skúškou, pri prvom zneškodňovaní mín. Tu budu lietať samé končatiny, ľudské vnútornosti, je to nesmierne realistické a autentické, vlastne dá sa povedať, že pri každej akcii chalanov, som bol na vážkach, čo sa stane, a tu sa vždy stane to, čo najmenej očakávate, ale ja som pár krát vedel, že k čomusi, aj tak dôjde. Veľmi kvalitný film, ktorý ma spoľahlivo upútal a nadchol. Výborné herecké výkony všetkých zúčastnených, najmä démonický Roland Møller, ktorý hovoril plynulou nemčinou, aj svojou materčinou, a bol vo vnútri človekom s odpustením a pochopením... (04.03.2017)