V písku - Příslib svobody

Podařené válečné drama, které pojednává o skupinách mladých německých vojáků, kteří musí po Druhé světové válce zneškodňovat nacisty zaminované dánské pobřeží. Tedy námět, který přímo vyzývá k silnému příběhu a často i nepříjemnému citovému vydíraní, které zde ale nenajdete. Jak jistě dle příběhu chápete, tak nouze o silné momenty tu rozhodně není, jelikož ne všichni se vrátili domů a ti, kteří se vrátili, tak většinou ne zrovna vcelku. Kvalitně zpracované drama, kterému vévodí Roland Moller jakožto dánský velitel mladých Němců. Bez zbytečného patosu a také bez zbytečného citového vydírání. Zájemcům o válečnou tématiku nelze než doporučit. (20.02.2017)

Asi nejoriginálnější válečný film za posledních x let a zároveň strašně silné lidské drama, které se nesnižuje k účelovému nátlaku na emoce, ale "jen" ukazuje realitu takovou, jaká byla. A zároveň nutí k přemýšlení. Na jednu stranu člověk soucítí s německými kluky, kteří si sice kolikrát ani nestačili uvědomit, co je válka, ale jen proto, aby byli nahnáni vlastně do něčeho ještě horšího a na druhé straně je otázka, kdo jiný by měl na podobném úkolu pracovat a riskovat život. Spojenečtí vojáci? Místní obyvatelé? To jistě ne. Jasně, zadostiučiněním by bylo, kdyby se po minových polích plazili ti, kteří seděli před soudními tribunály, nebo alespoň členové jednotek SS, ale jak už to tak bývá, válku nakonec odnesou ti nejnevinnější. 90% (19.05.2016)

"Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75% (20.03.2017)

Druha svetova vojna je dnes uz uplny folklor, vysli tisice knih /kvalitna literatura/, snad 2 miliony clankov a stovky filmov. V tomto mnozstve si uz divak moze vyberat. Tuna ide hlavne  o odminovanie  danskeho pobrezia od naslapnych min. Nemci po prehranej vojne odminovavaju - aspon  vo filme - to danske pobrezie od min. Reziser Martin Zandvliet natocil vskutku kvalitny film s profilmi jednotlivych hercov  a  film ma rychlo pohltil. Napokon funguje to aj ako vztahovka - koniec svetovej vojny je pritom vo filme vzdialeny  : 84 % (28.08.2022)

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)