Škrtič z Martfü

Zatímco nevinný sebemrskač je obšťastňován násadou od záchodového zvonu, jiný si na svobodě drze užívá justičního omylu a pozvedá čabajku v případě deviantního vzrušení.. Filmové zpracování případu Pétera Kovácse alias „Monstra z Martfü“ si něco možná zbytečně přidává v rámci dramatizace (manželka vraha omylem jako oběť napadení, vztah detektiva se sestrou odsouzeného), ale dusná atmosféra časů po Maďarském povstání a nepříjemné pocity, když škrtič uspokojuje své potřeby, tomu dodávají na intenzitě. Chtělo to jen jistější režisérskou ruku při opisování západních vzorců a možná i větší důraz na linii vyšetřování v kompetenci soudruhů, kteří kromě toho, že neměli laboratoře CSI, museli i politicky myslet.. (19.03.2019)

Temný, drsný, historický thriller ako zo severu alebo od Finchera dokážu nakrútiť aj naši južní susedia. A my si môžeme zase povzdychnúť, prečo to nedokážeme aspoň z takej časti ako Maďari. Film mi okrem spomínaných inšpiračných zdrojov pripomínal aj kombináciu viacerých dielov Dobrodružstiev kriminalistiky, špeciálne diel o rekonštrukcii. Nie som si ale istý, či tá kritika politických a spoločenských pomerov nebola v takomto explicitnom zobrazení proste iba na detektívnu, a od druhej polovice krimi linku našróbovaná trochu nasilu. Ak by nám došla v závere po kratšom premýšľaní nad udalosťami, mala by väčšiu hodnotu. A záver chcel byť v tomto smere až tak drsne cool, až to nefungovalo skoro vôbec. Ale inak solídny komerčný thriller, kde tie dve hodiny utečú pomerne rýchlo. (27.10.2018)

Hrozně amatérský natočený a hlavně strašně nudný film. A to myslím smrtelně vážně. Když pominu zoufalý dabing, za který tvůrci nemůžou, nenacházím skoro nic, co bych nějak pochválil, či vyzdvihl. Jen jeden pravdivý příběh, u kterého jsem se dost nudil a nepřilnul ani k jedné postav. Tenhle pokus natočit thriller podle západních vzorů absolutně nevyšel a já už můžu jen litovat těch 118 minut stráveného času. Dobře mi tak. (27.07.2017)

"V této zemi žádní sérioví vrazi nebudou!"  Rád jsem se po čase podíval na kvalitní retro kriminálku, vracející se do minulých let poválečné / socialistické éry ve východním bloku. Jestli jsem měl chvílemi v první čtvrtině dojem vesměs tradičního počinu na téma pátrání po sériovém vrahovi, další vývoj filmu mi tento pocit naštěstí naboural. Neznám okolnosti skutečného případu, ale za výborný tah směrem k nejistotě až dočasné mystifikaci diváka považuji fakt, že vrah a nevinně odsouzený jsou si vzhledově a fyzicky nesmírně podobní a že se rovněž setkají v jedné scéně, po níž lze je plně od sebe odlíšit. Vůbec se mi líbilo postupné dávkování informací a odhalování četných záhad, nejasností a dalších náznaků, které v průběhu sledování vytvářely otazníky, napětí a další očekávání. Cosi hříšného vězí i na straně policie, jejíž vyšetřování přeci jen probíhá v politicky pohnuté době 50. let, a dalším hodně zajímavým motivem se stává krucinální otázka, nakolik lze za zločin pokládat i falešné přiznání k vraždě, umožňuje-li skutečnému vrahovi pobývat vraždit na svobodě dál. Film mi vedle atmosféry a hereckých výkonů připadal dostatečně na výši i po psychologické stránce, včetně komplexního vykreslení postavy vraha se záhadnou identitou, který se občas paradoxně stával až sympatickým, a více scén kolem vražd a jiného násilí se blíží i k horroru, byť sám bych asi tyhle žánry na první místa v hlavičce nedával. [80%] (31.08.2024)

Maďaři uměli, stejně jako Češi, točit výborné filmy, tohle je ale spíše průměrná kriminálka, které po řemeslné stránce není co vytknout. Postrádal jsem napětí a mrazivou atmosféru, a tak mi oběti byly vcelku ukradené. Nejmrazivější tak byla připomínka komunistického režimu, který si vždy dokázal poradit ve svůj prospěch. A události roku 1968 v obsazeném Československu, co běží v TV, působily nejděsivěji. Lepší průměr tematicky podobný Smrti stopařek. V jednom kratičkém okamžiku vytanula vzpomínka na Rozparovače z New Yorku... (13.09.2021)