(Ne)obyčejný kluk

Krásny dojemný film se skvělým chlapcem Augustem v čele, jsem rád že to má více příběhu které se točí okolo zvláštního chlapce, celý příběh je kouzelný celou dobu jsem si film náramně užil. Hudba skvělá a herci super až na jednu výjimku Julia, prostě mi tam neseděla a dvakrát ji nemusím no ale budiž. Prostě krásně natočený film. (11.11.2018)

"Proč jsem tak ošklivý?" Kluk s obličejovou vadou nastupuje do školy a setkává se s odporem a posměchem ze strany spolužáků. S dětmi je to těžší než s dospělými, protože se ještě neumí přetvařovat a jejich reakce jsou upřímné, ne vždy potěšujícím způsobem. Auggie se společně se sestrou, rodiči a novými kamarády vyrovnává s přístupem okolí - a všichni k tomu mají co říct. Styl vyprávění, který dal každému prostor, mě bavil - dokonce mě film oslovil spíše svými vztahy, než samotným hlavním hrdinou. Na rozdíl od většiny diváků jsem neměla pocit, že by ze mě tvůrci tlačili slzičky a tlačili na pilu - příběh je odvyprávěn s lehkostí, s jakou jen můžete natočit film o klukovi s vadou obličeje. (11.10.2019)

Jedná se o takový ten typ filmu, kde od začátku do konce brečíte, ale zároveň se smějete. Citová ždímačka, která mi ale vůbec nepřišla prvoplánová. A hodně jsem nad tím přemýšlel a myslím si, že obrovský vliv na té nulové prvoplánovitosti mají právě herečtí rodiče, kde Julia Roberts je coby máma neobyčejného kluka naprosto v pohodě a Owen Wilson, který když se na scéně objeví, pokaždé utrousí nějakej vtip, u kterého se prostě musíte smát. Jinak to ani nejde. 113 minut ubíhá naprosto přirozeným tempem, kde Vám autor nevysvětluje, proč je onen chlapec tak neobyčejný, ale snaží se ukázat, jak bojuje s okolím. A jelikož se jedná o dítě, které se snaží vpravit do dětského prostředí, jedná se o chlup horší prostředí, než u dospělých. (24.10.2018)

Hledal jsem nějakej film pro manželku ale zároveň něco co bych mohl zkousnout i já. A film Wonder mě celkem zaujal. Myslím si, že jde o snímek, kterej dokáže v divákovi vyvolat snad skoro všechny emoce. Obvykle podobným filmům neholduju a rozhodně je nevyhledávám. Tohle mi ale sedlo a řekl bych, že tohle nebyl takovej ten americkej prvoplánovej doják ale celkem milej lidskej film. (15.06.2023)

SPOILERY Chbosky po své debutové nudě už konečně ve svojí druhé nudě začal žít trochu v realitě, ale pořád je jeho film z nějakého fantasy sluníčkového světa, kde sice lidi mezi sebou nějaké problémy mají, ale ve skutečnosti jsou všichni, všichni do jednoho, strašně hodní. Smrdí to už od jeho rodiny, která je tak strašně tolerantní, hodná, dokonalá a bezkonfliktní, jako by vypadla z obrázků Vesmírných lidí nebo Strážné věže. Ve škole nám kluk sice prožije nějakou tu šikanu, ale vždycky si - poměrně rychle - najde nějaké pravé kamarády. Děj je vlastně jenom slepenec klišé ze všemožných rodinných a teen filmů - "outsider" nebo chcete-li jiné dítě (navíc s deformovaným obličejem), teen sestra přišla o nejlepší kámošku, teen ségra se zamiluje (do černocha, abychom byli i správně multikulturní), teen ségra se snaží uspět v dramaťáku, kámoška teen ségry se s ní snaží usmířit, outsider je ve škole šikanovaný, strašně dojemná smrt psa (nebo babičky/dědečka - což je snad to nejotravnější klišé), outsider má velké sny, které se mu prolínají do reality... Jediné, co jsem snad nikde ještě neviděl, byla omluva kamarádovi skrze Minecraft. Každopádně, mě nejde o to, aby to bylo strašně originální, mě jde o to, aby se to pokusilo nějak vyčnívat. A tohle nevyčnívá ničím. I když to na divákovi neustále útočí snad každou scénou (a hodně nenáročné a citlivé duše asi celý film probrečeli, pročtu si pak komentáře), ale útočí tak často, že je to až vlezlé a mě jako diváka to hodně štvalo. Proto ve mě ten film nezanechal - kromě kýče, samozřejmě - naprosto žádné emoce, Auggie mi k srdci nepřirostl a žádná jiná postava taky ne, protože se většina z nich chovala jak z jiné dimenze. Tenhle vlezlý a až přehnaně pozitivní film na mě prostě zapůsobit nedokáže. A kdyby do mě náhodou chtěl někdo, kdo tomu dal vysoké hodnocení, rýt, že jsem hovado bez emocí a citů, tak vám musím sdělit, že i mě dokáží některé film emočně zasáhnout, dojmout a v hodně výjimečných případech i rozbrečet (viz Paříž, Texas). Jenže to musí mít sympatické postavy, zajímavý děj a hlavně, hlavně jim nesmí chybět realističnost. Ta ale (Ne)obyčejnému klukovi hodně chybí a tak z ní zůstává jen kýč pro hodně nenáročné citlivky. Musím ale Chboského za něco pochválit, na rozdíl od jeho debutu to nebyla taková útrpná nuda a bylo to i lépe natočené, jenže tady bohužel všechna chvála ode mě končí. A já našel dalšího režiséra, který mi přijde strašně přeceňovaný. Ale dojmout diváka kýčem je přece tak lehké a laciné, že? Btw, ten konec je úplně stejný, jako ten v The Aŕt of Getting By, akorát tam měl nějakou sílu, tady je z něj jen kýč. Vlastně to slovo celý film vystihuje nejvíc - kýč. 2* (19.05.2020)