Soumrak dne

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

Osem nominácií na Oscara? Wow. Skvelý film s parádnou dobovou atmosférou (nielen kostýmy, či výprava a zvyky spoločenstva, ale tiež vojna čoraz intenzívnejšie zasahujúca do každodenného života) a najmä excelentnými výkonmi. Samozrejme prím hrajú božský Hopkins a skvelá Thompsonová (stretli sa už o rok skôr v inej dráme a to v Rodinnom sídle), ale výborní sú i ostatní (Grant, Reeve, Fox a najmä Peter Vaughan). Je to smutné, občas veselé, ale skôr s takou tou horkastou pachuťou na podnebí, než vyložene komediálne. Ako roky utekajú, mení sa svet okolo nich, ale samotné sídlo akoby zostávalo istým spôsobom zamrznuté v čase. A nakoniec zostanú tými najdôležitejšími vecami veci nedopovedané alebo len opatrne naznačené s dúfaním, že druhá strana si najpodstatnejšie domyslí. O to, aký „herecký“ tento film je, sa možno do istej miery postarala prítomnosť uznávaného dramatického režiséra Mikea Nicholsa (Absolvent, Hlava 22), ktorý sa postaral o produkciu. Trochu divne na mňa pôsobí razantný vekový rozdiel medzi Hopkinsom a Thompsonovou (viac ako dve desaťročia), ale jednak život píše rôzne príbehy, jednak Súmrak dňa nie je romantika a jednak čo je 22 rokov v porovnaní s 39 (viď. Sean Connery a Catherine Zeta-Jones v Pasci). Ishiguroova kniha vyšla aj v slovenčine. (29.07.2023)

Atmosféra a herecké výkony nesporne kvalitné. Ale vykreslenie charakterov ústrednej dvojice prišlo pomerne skoro a tak mohli ďalej už len stagnovať. Tým nechcem povedať, že som sa nudil, ale chýbala mi tam nejaká pridaná hodnota na tých päť hviezdičiek. Niečo korešpondujúce s tak naliehavou hudbou, ktorá dej sprevádzala. (08.05.2012)

Dovolím si tvrdit, že majordomus Stevens je Anthonyho životní rolí. Hannibal vzniknul jako vedlejší figurka a postupně dostával ve filmech větší a větší prostor, ale je to milimetrově přesný, pečlivý ryzí profesionál Stevens, kterému budete zobat z ruky. Co by tak člověk dal za to, kdyby mu to se slečnou Kentovou někdy vyšlo. 85% (23.11.2021)

Úctyhodná akademická podívaná o ctnostných lordech debatujících bohatou slovní zásobou o politických ideálech, která mnohdy postrádají bytelný kontakt s realitou. Přiznávám, že jsem částečně negativně zaujatý proti tomuto papalášskému, navíc zbabělecky-britskému prostředí, které jen přikládá pod kotel nadměrné byrokracii, ale budiž... Soumrak dne je právě o vykreslení krás a strastí této kultury. Ztvárnění doby a prostředí je vskutku vynikající. Úcta a oddanost s jakou pan Stevens, v naprosto přesvědčivém podání Anthony Hopkinse, přistupuje ke svému životnímu poslání - sloužit, je až fascinující. On neodmlouvá, nezpochybňuje, problém je, že spolu s tím se bojí i samostatně myslet, natož cítit. Jeho skryté city jakoby ani nepůsobily vnitřní agónii, kterou by měly! Pan Stevens je prostě potlačí, protože to tak vyžaduje jeho sociální status. Je to úctyhodné nebo vlastně... nelidské a roboticky nudné? 6/10 (04.11.2013)