Sicario 2: Soldado

Osobně mě to bavilo výrazně víc než jednička, která mě v podstatě dokonale minula. K filmu jsem měl důvěru díky jménu režiséra, jehož Suburra mě před 3 lety zcela dostala, a potvrdilo se mi, že jsem se těšil správně. Duo Josh Brolin a Benicio Del Toro nemá chybu, hlavním zdrojem nadšení zde ale pro mě byla mladičká Isabela Moner - jaké úchvatné stvoření. Byl jsem z ní zcela vedle a pořád si v duchu opakoval, že ona je absolutně bezchybná. Naopak mě tam dokonale otrávila Catherine Keener, její postava je navíc zcela dementní a jen tam překáží, naštěstí se tam vyskytuje jen minimálně. Čili mě osobně tento film hodně potěšil, projekci jsem si užil, bavila mě hudba i akce, a celkově mi to hodně sedlo. Pokud bude nějaké pokračování, určitě si ho nenechám ujít. (30.06.2018)

Údělem žen ve druhém Sicariovi je smutně koukat (Catherine Keener) nebo se nechávat zachraňovat muži (Isabela Moner), kteří při řešení problémů aplikují logiku „když to nejde silou, použij sílu vojenskou". V tomhle se film tolik neliší od jedničky, ovšem Sheridanův ostentativní nihilismus a touha natočit zlý film a zlých lidech nabývají až parodických proporcí. „Filozofii" filmu nejlépe vystihuje motto Brolinovy postavy „Seru na všechny". Sollima režíruje rutinně a Wolski jen manýristicky napodobuje Deakinse. Scény z větší části působí ploše a postrádají jakoukoli atmosféru a napětí (mj. kvůli tomu, že všechny postavy jsou tak trochu svině a vůbec vám na nich nezáleží). Jediný autentický moment nastává, když Del Torův antihrdina může na chvíli opustit křečovitou mačo pózu a s někým vést docela obyčejně „lidský“ dialog (byť znakovou řečí). Extrémní pomalost, daná mechanickým vyprávěním (jeden špatný plán je nahrazen dalším, ještě horším, zas a znovu), absence katarze a uspokojivého řešení v důsledku nepůsobí jako snaha vyjádřit existenciální úzkost ze světa prostoupeného zlem do té míry, že už není východiska, ale pouze jako výsledek odbyté práce a nutkání natočit stůj co stůj sequel. V bizarním finále, kdy zbytky logiky berou za své a stáváme se svědky zrození monstra, se film sice svou přehnaností přibližuje pozdní tvorbě Sama Peckinpaha (jako Přineste mi hlavu Alfreda Garcii), ale bez klíčového humoru, pro který Taylor Sheridan bohužel nemá smysl. Pokračování veskrze zbytečné, ale zřejmě žel ne poslední. Jestli si za týden vzpomenu na něco dalšího než na apartní obuv (crocsy) Joshe Brolina během psychického mučení - jehož účinnost film mimochodem nijak nezpochybňuje (oproti Zero Dark Thirty) -, budu překvapen. 45% (28.06.2018)

70% Kdybych chtěl být přespříliš vstřícný k SICARIO 2, mohl bych napsat, že je to ve svém vyznění hodně evropský film, ale byl by to jenom chabý argument pro jeho všeobecnou povislost. Sollima není Villeneuve, Wolski není Deakins a nahrazení zesnulého Jóhannssona jinou islandskou skladatelkou je skoro na hraně černého humru. Sheridan po své nekompromisní trilogii (SICARIO, HELL OR HIGH WATER, WIND RIVER) potřebuje doplnit munici, drží se tu stěží na hladině, nicméně je škoda, že SICARIO 2 nerežíroval právě on, mohl zde ze svého scénáře vykřesat mnohem víc než v Americe debutující Sollima. Právě na slabé režii Sicario havaruje nejvíce - zatímco v jedničce by se v dívakovi tzv. krve nedořezali, ve dvojce napětí jaksi absentuje a ani papírově nejdramatičtejší scény tu na plátně nezašustí dramatem. Akční scény, zhruba dvě, jsou vlažné velice a tak asi nejlepším momentem filmu zůstava Del Torova rozprava znakovou řečí a jeho finální resurekce. A jen pro upřesnění - neměl bych problém s tím, že Sicario 2 je míň akční, miň dramatičtější apod, jeho slabina je hlavně v tom, že nemá žádný přesah (artovou hladinu devalvujou drobné béčkové momenty a logické balvany apod.) nad to, co by se od něj divácky očekávalo. (02.07.2018)

Trochu mi vadí, jak se tvůrci bojí přijít s odlišným přístupem a jen rutinně napodobují to, co jsme viděli před třemi lety. Mám s tím problém především proto, že oproti valné většině diváků nepovažuji první díl za dokonalé dílo a Soldado se bohužel, alespoň pro mě, od Sicaria liší jen v maličkostech. Je to stejně drsné, špinavé a nekompromisní, ale zároveň v mnoha momentech dost nudné. A stejně jako minule se jedná o technický a vizuální nadstandard, kterému však chybí pořádné napětí a výraznější postavy. V rámci žánru si raději zopakuji seriálový Narcos, avšak na poslední patnáctiminutovku, ve které se dostaví jak napětí a emoce, tak i krásná neúprosná akce v čele s výtečným Brolinem, si v budoucnu zavzpomínám rád :-) 6/10 (18.09.2018)

// Režijně to Villeneuveovi šlape na paty, scenáristicky ale Sheridan selhává, a to zejména ve finále, kdy jednoduše nedotáhl dramatickej oblouk a ještě nechal otevřená vrátka pro neuvěřitelně předvídatelný pokračování. Akce krásná, hudebně je to prostě ten samej nářez jako v jedničce, tentokrát to ale zkrátka nepodržel děj. Docela škoda, protože k tomuhle už se tak často vracet nebudu. 6/10 (27.06.2018)