Sorjonen

Spadla jsem do bubliny severských krimi, to spíš nepopřu, ale vnímám rozdíly, které mezi nimi jsou. Na Kariho Sorjonena jsem dostala vřelá doporučení a je pravda, že postavy, prostředí a i ten skvělej nápad postavit děj na hranici mezi Finskem a Ruskem je snad i lepší než Dánsko a Švédsko. To, co mi nebylo pochuti, je epizodický charakter. Mám mnohem raději, když se linka táhne celou sérií a klidně i víc. Bordertown má 11 dílů a případy trvají dvě až tři epizody. Za mě nejlepší příběh byl první (chtěla bych zmínit i poslední, ale ten konec byl tristní) ... (a má to fakt krásnou kameru a výpravu) (02.07.2018)

Dávám plusové body za osobnost hlavního hrdiny. Je sice podivínský, ale nespadá do otřepaného klišé alkoholiků, kteří vyšetřování obětovali celý svůj osobní život. Kari má svoji rodinu a vedlejší dějové linky se zabývají figurkami z městečka, které se moc neliší od našich městeček. Případy jsou rozmanité, od hospodářské kriminality po klasické sériové vraždění. Mnohým může vadit, že Finové se kamarádi s Rusy. Na konci mi vadilo, že finský Holmes dostal svého Moriartyho. Což umožnilo filmařům přitvrdit, ale zápletka nesedí do reálného prostředí. (30.12.2021)

Ville Virtanen ako inšpektor sušienka je naozaj sympaťák a hlavne neokukaný herec, čo platí v podstate pre všetkých hercov v tomto seriáli. Každá séria skrýva niekoľko prípadov rozdelených do niekoľkých častí, niektoré sú lepšie, iné menej dobré. V prvej sérii prevládali tie lepšie. Od druhej série nastáva aj s nástupom ruskej stopy zostupná tendencia a namiesto prípadov je človek skôr zaujatý osobnou rovinou sušienky. (04.06.2022)

Aby Finové nebyli pozadu, tak i oni se museli ukázat a natočit nějakou tu depresivní kriminálku s originálním vyšetřovatelem a zahrnout to do jejich světa. Vždyť už to ze Skandinávie udělal snad každý, takže Sorjonen bylo hned v řadě. A osobně musím říct, že spokojenost. Vyšetřovatel je správně divnej, prostředí je poctivě ponuré, industriální, zalesněné, zamrzlé…no prostě standardně, dobře, finské. A to já oceňuji a rád se do toho světa vracím. Třeba právě prostředím této detektivky. (07.01.2020)

Zasnežené Fínsko pôsobí upokojujúco, často sa v scénach vyskytuje meter snehu alebo padá sneh, ale ako sme už zo severských kriminálok zvyknutí, za tým tichom sa skrývajú temné prípady. Čisté tvary architektúry, v príjemných a jednoduchých krivkách zariadené domácnosti protagonistov potešia dušu všetkých minimalistov v dizajne. Príbehy sa odohrávajú v reálnom meste Lappeenranta (v okolí je množstvo jazier) blízko Petrohradu a tak aj prepojenie fínskej a ruskej problematiky sedí. Postavy obsadené v seriáli pôsobia dôveryhodne, najmä Kari Sorjonen (Ville Virtanen) je uveriteľný a so svojou mentálnou výbavou aj mimoriadne sympatický vyšetrovateľ. Pravdepodobne si vás získajú aj postavy Nika, Leny, Pauliiny. Je možné nájsť niekoľko spájajúcich prvkov so Sorjonenom a švédsko – dánskym Mostom. Ale. Prekážalo mi niekoľko momentov, vďaka čomu nehodnotím seriál s maximálnym nadšením. Po prvé – tá fínština, nech je mi odpustené – ale za 31 dielov som dokázala identifikovať minimum slov: áno, ďakujem, ahoj, nie. Je možno trápne, že vás originálny jazyk vyrušuje, ale v mojom prípade to tak bolo. (Uznajte - výraz „Erikoissairaanhoitaja“ znamená zdravotná sestra! Pochopila som len niekoľko pojmov - firma, politiikka, eroottika) Horšie to však bolo podľa môjho názoru so scenárom, nevadí delenie častí – väčšinou sa prípad rieši v dvoch epizódach. Skôr v ich nie vždy logickom progrese a tiež pri práci polície. Niekoľkokrát sa po čase vracali na miesto činu, kde našli taký dôkaz, o ktorý už pri prvej návšteve museli priam zakopnúť. Zaujímavý fínsky darček. (09.01.2021)