Vlákna

Je až neuvěřitelné, jak nadčasově tenhle snímek působí. Žádné počítačové efekty, a tak znázorněná katastrofa působí vskutku realisticky. Od momentu útoku se jedná o čistokrevný horor. Záběry na umírající, hořící, děsivé scény z nemocnice, porod....mrazivé. A přesto, že jde o fikci, jsem přesvědčen, že pokud by se rozpoutala nukleární válka, začalo by ji Rusko, které nám momentálně dnes a denně ukazuje svoji agresivní imperialistickou tvář. Touha Rusů po vybudování obří říše a ovládnutí světa totiž vůbec nepolevuje... (01.04.2023)

Osmdesátý léta mi už dlouho přijdou jako příšerná éra a tenhle film je jejich typickým dítětem. Námět bezprostředně vycházející ze studené války, zašedlost všeho (celé se to odehrává v jednom anglickém zapadákově), hnusný herci, auta i interiéry, a celý to působí strašně nízkorozpočtově (výbuch bomby je vyloženě směšný, ty neustálé mezititulky datující děj jsou otravné, stejně jako ten voicover, a místy tam jsou dokonce vloženy statické fotografie, které bych tipoval, že byly z Hirošimy...) Někdo bude tvrdit, že tenhle typ filmů má působit jaksi "preventivně" - já si spíš myslím, že to brnkání na apokalyptickou strunu a univerzální strachy současných zpovykaných euroamerických obyvatel v sobě mají něco nemravného a že koukat na ty obrázky zkázy prostě lidi fascinuje, a každé takové "přivolávání" konce světa je už ze své podstaty trapné, protože zde bylo už tolikrát, že nechápu, že to ještě na někoho působí. Beznadějně zastaralý film, který mě nebavilo sledovat, a ta jeho pseudodokumentárnost mi přijde osobně přijde směšná. (23.09.2022)

Pokud někdy v budoucnu dá vousatý náčelník velbloudářů svůj modlitební kobereček do čistírny, aby mu z něj odstranili ropné skvrny, může to být zlé. Pak bude dočasně bez koberečku a při svých motlitbách bude pětkrát denně mlátit hlavou přímo do betonu. A je možné, že mu definitivně prdne v kouli (zatím naštěstí neprdlo). Zmáčkne červené tlačítko a ... My pak uvidíme krásný hřib, zvedající se do výšky mnoha kilometrů. Threads nám působivě malují obraz světa POTÉ. Třicet let starý film, ale přiblížíte-li k němu Geigerův-Müllerův počítač, uslyšíte hlasité praskání. Radioaktivita je svině, ta se v zamořeném filmu drží sakra dlouho. Poločas rozpadu v řádu staletí, však to znáte ze školy, od vaší fyzikářky. À propos, je deset let po jaderné apokalypse. Děti už zase chodí do školy. Velmi optimistické. (19.07.2014)

Tenhle film je naprosto děsivý a z lehce zavádějícího názvu by jste jen těžko hádali, že jde o film apokaliptický. Na konci osmdesátek vrcholila tzv. studená válka, která začala vpodstatě hned po druhé světové válkou v Koree. Nástup proudových motorů umožnil vzniknout novým typům těžkých bombardérů, proti kterým nejmodernější bombardovací vrtulový letoun - vrchol leteckého inženýrství Boeing B-29 Superfotress zaostával několikanásobně ve všech paramatrech. Raketové inženýrství vyvíjelo jednu střelu za druhou a za chvíli již nosičem nemusel být ani letoun, ale třeba pomalu se plížící ponorka. Všude ve světě se testovaly různé typy atomových pum, které svojí silou mnohonásobně překonávaly ty z Hirošimy a Nagasaki. Naštěstí si obě mocnosti USA a SSSR moc dobře uvědomovaly, že i když to jeden zmáčkne dříve, druhý své střely stihne odpálit také. Bude to win-win což by v lepším případě mohlo znamenat přeměnit polovinu světa tak jak ho dnes známe na mrtvou zemi. Bohudík se Američanům podařilo tuto válku vyhrát. Ne silou, ale ekonomicky a uzbrojili ruského medvěda k smrti. Navíc devadesátky zdá se přály rozumu a Gorby naštěstí rozumný byl. Přesto to bylo po celý čas studené války napjaté a nejednou opravdu málem došlo k tomu, že by došlo k odpalu střel. Coby se mohlo stát už zkoušel předvést nejeden film. Ihned jsem si vzpomněl na americký Den poté (1983) a Černý déšť (1989). Britové přišli s tímto TV snímkem v podobě jakési reportáže. Zpracování působí dnes už mnohdy úsměvně, nicméně film naprosto reálně a na svoji dobu velmi drsně a bez příkras ukazuje co by se stalo v Sheffieldu během atomového výbuchu a jak by vypadal svět v následujících dnech a měsísích... Každý jistě velmi brzy pochopí, že lidstvo má v rukou síly, na jejichž ovládání je zatím moc hloupé. Síly, kterými je schopno se zcela zničit. Je zajímavé, že ani zde nejdou mocnosti přímo do sebe, ale vše se eskaluje přes konflikt v Íránu... Každopádně dnes už mají armády mnohem lepší zbraně. Proč atom? Zničený majetek, radiace, trosky, zničená infrastruktura... To vše invazní armádě brání k rychlému obsazení nepřártelské země a zabraňuje využití jejích zdrojů. Dnes už jsou zbraně, které vyhladí jen vše živé, bež žáru a atomového spadu... Šílené... Samozřejmě dávám za 5 a docela by mne zajímalo jak to působilo na Brity v kinech tehdá, kdy hrozba byla opravdu reálná... * * * * * (01.08.2021)

Threads nejsou epická hrdinská postapokalyptická story, to jen pro pořádek a na začátek. Kombinují příbehy obyčejných lidí s dokumentem o válečném konfliku, připravenosti Británie na útok i následným vývojem po něm. Menší rozpočet je znát: Nejsou zde k vidění žádné epické široké či masové záběry, naopak detaily na pár lidí či jen na obličej. Dění v okolním světě i ve zbylých částech Británie je většinou pouze vypsáno, jsou použity fotky či šikovně nastřižené záběry odjinud. Ale to není na škodu. Někoho odradí od dokoukání, mě od absolutního hodnocení, emoční nezaujetí filmu s převahou čistě informativního pohledu. Ovšem k vidění doporučuju všem. (13.01.2010)