Abrakadabra

Abrakadabra je trošku scénáristický úlet. Hned z kraje nám tu představí Carlose. Carlos je hulvát, taky je fotbalový fanoušek, na svůj Real nedá dopustit a z pozice ležícího střelce ho pravidelně sleduje na gauči s plechovkou piva v ruce. Vágus, jak se patří. Protivnej, když jde Real do šance a nepromění, tak silně protivnej, zkrátka partie, na kterou byste nedali dopustit. No a tomu do těla vstoupí duch vraha a v tu ránu film nabírá na obrátkách. Jenže už ztrácí na tom vulgárním vtipu, který si hned na začátku tak osvojil. V tu ránu jsem vlastně ani netušil, co film chce. Špatný není, ale komedie to taky není. Tak co to je? (21.12.2021)

Menší magořina, která dělá něco podle svého uvážení, kdy adaptuje dost podobný příběh, který tu byl už mnohokrát, akorát nyní ještě zmagořená španělskými vlivy, nějakou krvavostí a podobně. Občas docela nový styl pojetí, občas docela sranda, občas naprostý úlet, který jde absolutně mimo vás. I tak bych ale lhal, kdybych řekl, že jsem se nebavil. To je docela ultimátní zabiják všeho. Škoda. Kdyby to nechtělo být tolik "svý" mohlo to být lepší i úspěšnější. (20.02.2020)

"Jsi krásná! Vypádaš jako Madonna." "Jakej Maradona? Děláš si ze mě prdel kvůli Barceloně, ty sráči?" Neurotický fanda Realu Madrid projde po prodělané hypnóze proměnou a stává se z něj pozorný manžel a otec. Jenže i tady je nějaké to "ale". V jedné rovině je to výborná komedie, která na začátku potěší všechny fotbalové fanatiky, v té druhé nadpřirozený thriller a konečně v třetí vztahové drama s originálním zakončením. První rovina je nejvýraznější, ale je to taková komedie, během které má člověk občas husí kůži. Vedle originálního pojetí mě bavili i herci. Antonio de la Torre je v roli "napraveného" hříšníka výtečný a jeho osobnostní přepínání baví a Maribel Verdú je osvědčenou značkou, což dokázala i tady. Dobré to bylo. 80% (24.02.2018)

Fakt to nenapsala a nenatočila ženská? Když pominu ty mysteriozní hrátky s prohozenými dušemi v tělech, které to měly ozvláštňovat, ale nikam nevedou a nijak nejsou blíž vysvětleny, tak je to moderní stereotypní pohled na chlapa jako blba, co čumí na fotbal, vyřvává, o manželku se nezajímá a jen chlastá pivo. Ne, že by takoví neexistovali, ale ve filmech poslední doby je snad jen tahle sorta. A cílevědomá žena si zase musí pomoct sama. Vlastně ani nevím, jak ten film skončil a co se stalo s tělem a co s duší Carlose, ale o to autorovi nijak nešlo, šlo mu o tu ženskou podstatu. Jinak se to snaží být občas i vtipné a skutečně jeden dva fórky tady fungují, ale jinak je to často přehnané a trapné vtipkování. A s tou opicí jsem to nějak nepobral - jestli šlo o vnitřního démona Alberta, proč ji viděl Carlos, že? Přijde mi to prostě nedotažené. (02.02.2021)

Stejně jako ve Sněhurce Pablo Berger elegantně kombinuje fantaskní a reálné, tentokrát ale v současném a výrazně méně opulentním podání. Jednoduchý koncept podpořený předními španělskými herci jemně balancuje na hranici vážného a humorného a možná i vy si během sledování postesknete proč něčeho takového nejsou schopni čeští filmaři. 7/10. P.S. Fotbaloví fanoušci si prvních 15 min. užijí o něco více než ostatní. (29.12.2017)