Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování -> (04.12.2011)

Najveľkolepejšie fantasy, aké kedy uzrelo svetlo sveta. Mohol by ešte niekto po Jacksonovi stvoriť ohromnejšiu Stredozem so všetkým tým magickým tvorstvom, ktoré je jeho bezprostrednou súčasťou? Diametrálne oddeľovanie jednotlivých častí hviezdičkovou škálou považujem za úplne nezmyselné, každá časť je znamenitou súčasťou dokonale premysleného komplexného filmového celku a nedá sa vyčleniť. Spoločenstvo je poetickejšie a príbehovo ucelenejšie, ostatné pokračovania sú vzrušujúcejšie a akčnejšie, no vo všeobecnosti túto perfekcionisticky a zároveň citlivo pojatú trilógiu o odvahe, priateľstve, dobre a zle v najbližších desaťročiach len tak niečo neprekoná. (01.11.2011)

kino verzi všichni dobře znají, já bych se chtěl zmínit o EXTENDED TRILOGY. již úvod naznačuje, že nás čeká opravdu neobyčejný zážitek. výpravnější, s lepším zvukem a speciálně zkomponovanou hudbou. toto rozšířené vydání je pro všechny, kteří jsme nečetli knihu a možná by občas mohli v detailech tápat. na setkání s Galadriel se nedá zapomenout. ostatně všechny postavy jsou vybrány mistrovsky, každá má svoje nezapomenutelné charisma. těch 30 minut navíc stojí za to!!!!!!!!!! (18.03.2006)

„Nech len prídu. Zistia, že v Morii ešte jeden trpaslík žije.“ Keď to šlo do kín, bol som tým ako posadnutý a to paradoxne napriek tomu, že knižky som čítal až potom. Keď nastala dlhé mesiace očakávaná hodina H a ja som vyrazil do kina, celé tri hodiny som sa v sále triasol ako kebyže mám zimnicu a s otvorenými ústami som hltal každú scénu, každú postavu. Tucet pasáží ma dostali do nemého úžasu a mohol som ich vidieť desaťkrát, dvadsaťkrát, tridsaťkrát (diabolské prenasledovanie v Morii alebo tragické finále s Boromirovým rohom, zúfalo sa nesúcim naprieč lesmi). K tomu dokonalá hudba a presný kasting, aký sa vidí len málokedy. S odstupom rokov to samozrejme jemne zostarlo, niektoré triky sú slabšie, niektoré veci horšie, občas to menej odsýpa atď. Ale stále je to film, aký tu dovtedy ešte nebol. V neposlednom rade nechýba silné (a nečakane nepatetické) posolstvo o láske, priateľstve, odvahe, zbabelosti a slabosti (ktoré k odvahe patria viac, než by sa mohlo zdať). Niečo takéto vidí filmový fanúšik trikrát za život. Kino Považan NMnV 2002 (18.10.2004)

Jedna hvězda za exteriéry, na kterých nikdo od filmu nemá absolutně žádnou zásluhu. Jedna hvězda triky, ovšem když dostanete kdovíkolik milionů dolarů, těžko ty triky zmršíte. Jedna hvězda za Gluma, kterej tam paradoxně jako jedinej opravdu dobře hraje. Pravděpodobně jde o zatím nejlepší převedení Tolkienova (a pro neznalé se to čte Tolkin nebo Tolkín) díla na plátno, ale nevidím na tom nic skvělýho, kromě opravdu dlouhýho přírodopisnýho dokumentu o Novým Zélandu. Film se mi nelíbil. Je celkově strašně rozvleklej, příliš zdlouhavej a o ničem. Kouzlo předlohy se autorům naprosto nepodařilo převést. Výběr herců je trochu až moc na oko, kdy jeden vedle druhýho jsou spíš výstřižky z časopisu módy, než skuteční reálně vypadající lidé (či jiná stvoření). Navíc mi vadí až přílišné zhollywoodštění, kdy nechybí láska jako jeden z hlavních motivů, pitomý hláškaření a vtípky, patos až na půdu, přestože zatím ne tak strašný, jako později. (05.12.2005)