Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Jeden z nemnoha filmů, kdy jsem si hlavní aktéry doslova zamiloval a prožíval s nimi vše dobré i zlé. Uvolněné herecké výkony všech zúčastněných mně utvrzují v tom, že natáčení muselo probíhat v bezvadné atmosféře a láska k předloze z filmu jenom pryští. To se potom na konečném výsledku musí projevit. Psát, jak je Pán prstenů vizuálně famózní je nošením dříví do lesa. Z hereckého hlediska jsem si vychutnával především Cate Blanchett, Iana McKellena a velice příjemně mně překvapil Sean Bean coby Boromir. Jeho kreace v závěru, kdy mámí prsten z Froda, patří k mým nejoblíbenějším. (28.06.2002)

Film plný krásných obrázků, úžasných scén, výborných herců (a dost zajímavých postav), nicméně dějově je poněkud chudší. Skupinka lidí a tvorů prostě jde někam za určitým cílem a na cestě musí překonávat mnohé překážky - na tři hodiny trochu málo. Ale ztvárnění je prvotřídní, navíc to co složil Howard Shore je samo o sobě mistrovské dílo. Například přechod přes most Khazad Dum je díky spojení hudby a obrazu až "fyzický zážitek". (17.07.2003)

Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování -> (04.12.2011)

nejepičtější film všech dob, při němž jsem nedýchal celé tři hodiny, takže počítám, že sem vytvořil i nějaký ten rekord. A některé scény jsou na zápis do knihy nejvelkolepějších momentů kinematografie, rozhodně podle mně nejlepší díl celé trilogie, jak kvůli tomu, že je to první díl, kdy všechno, opravdu všechno bylo nové a Jackson splnil úkol do posledního puntíku a ještě přidal moře zábavy navíc, tak i kvůli jisté komornější atmosféře, devítce, která je tady mnohem strašidelnější a lepší než později a Shoreovu soundtracku, ten hraje po celý film a bez něho by Pán prstenů ztratil hodně.. Krásný počátek cesty po Středozemi. PS: úvodní půlhodina je tak fajn oproti té temnotě, která začne pak a neskončí dříve než v třetím díle (12.01.2011)

Pro Petera Jacksona je Vesmír příliš malý. Nejdokonalejší pohádkový svět, co může filmový divák vidět. Film je natočen do nejmenšího detailu s dokonalou kamerou, s nádherným vizuálem, vynikající výpravou, nádhernou krajinou Nového Zélandu, krásnými maskami a hereckým obsazením - navíc všechno přes Jacksonovo srdce. Digitální efekty předběhly dobu o stovky let a jsou fascinující na dobu vzniku. Shoreho hudba je podmanivá a vleze divákovi pod kůži (záběr s motýlem, prostředí Elfovi říše), kdy je vytvořená linka přímo pro tenhle moment je fascinující a běhá mi mráz po zádech. Velkolepé, nezapomenutelné. Trilogie, která dává divákovi křídla. (SE: 208 min). (14.02.2012)