Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Poutníci v zešeřelé zemi, nezoufejte, vždyť lesy všemi prosvitne slunce nakonec. Každý les skončí, jistá věc. A slunce září nad plání, ať vstává, či se naklání. Klíčový moment pro můj pohled na svět je spjat právě s tímto textem. Když ho Frodo v knize zazpíval, pocítil jsem souznění s postavou jako nikdy předtím ani potom. Tolkien se postupem času stal mou nejzářivější literární ikonou a Pán Prstenů nejoblíbenější knihou. Který film v mém životě pak zastává místo nejvyšší pak asi není třeba dodávat. Kompletní herecký ansámbl v čele s charismatickým Mortensenem, kouzelným Woodem a Seanem Astinem jako mým milovaným Samem tvoří nejlepší převedení z papíru na plátno. Nejmagičtější film historie lze naplno docenit až v rozšířené verzi - teprve tam totiž osud elfů pocítíte na vlastní kůži tak jako v předloze a teprve tam Středozemě dýchá z každého obrazu. Milníkový snímek pro historii filmu i pro můj život. (23.12.2004)

Vím, že bych měl napsat něco přínosnějšího, ale tohle byl společně s Amadeem film, který mě přivedl k filmu. Objektivně jej tedy zřejmě nikdy zhodnotit nedokážu. 100% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Jeanne, belldandy, Pacco, Rocky88, Ajantis, salahadin, kitano, Indy, wipeout, Ferelen (11.05.2005)

Nejpoetičtější díl trilogie... Vyhlídková jízda po krásách Středozemě, snídaně s hobity, oběd s elfy, čaj o páté s bandou skřetů a večerní flambování s ctihodným panem Balrogem v té nejlepší společnosti, jaká se kdy na plátně sešla. Jacksonovi se podařilo nemožné, není to sice pravověrné přepsání Tolkiena, zato je to nádherný film, který narozdíl od dalších dvou dílů nemá hluchých míst a místo velkého bitevního patosu přináší spoustu "malých" hrdinských skutků. A samozřejmě, v rozšířené verzi je nejkrásnější scéna filmu – Gimliho dvoření se paní Galadriel. Proč ho jen Jackson nedal i do kinoverze, mistr trpaslík by si tuhle epizodku zasloužil mít na očích, protože je... nadpozemsky krásná. Jako celé Společenstvo prstenu! (25.01.2004)

Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování -> (04.12.2011)

Co lze téhle perle vytknout? V kinoverzi by se něco našlo, ale přátelé, ta Extended verze je naprosto, ale naprosto dokonalá. Viděl jsem to minimálně desetkrát, a pořád mě Kraj dostává jako při prvním shlédnutí. A co se týče toho, že někdo si Středozemi představuje jinak než jak nám ji Jackson předhodil k vizuálnímu a hudebnímu obžerství, všem se není možné zavděčit. Já osobně už bych si Galadriel nepředstavil jinak než jako Cate Blanchett. (21.01.2003)