Pán prstenů: Návrat krále

To bylo tak: Jestli se režiséru Jacksonovi podařilo pohřbít v předchozích dílech některé postavy, přetavit určité příběhové struktury do jiných a částečně pozměnit narativ celé té mytologie, tak zde vysloveně selhal. Pointa celého Pána prstenů spočívá nikoliv ve zničení prstenu nebo návratu krále na gondorský trůn, ale právě v té poslední bitvě, totiž v bitvě o Hobitín. V tom bylo kouzlo knihy. "Svedli jsme velkolepé bitvy za hranicemi naší země, zachránili jsme svět, ale poslední bitvu musíme vybojovat tam u nás doma. Teprve ale posilněni tím vším dobrodružstvím stáváme se pravými hrdiny - tam u nás doma." Takhle to mělo být. Nejde jen o vypuštění jedné scény pro nedostatek času, jde zcela o nepochopení všech těch šesti knih. No, takže nezbývá, než zase jen pochválit obrázky, poplácat rejžu po zádíčkách, jak mu hezky lítaj nazgůlové nad Mordorem, jak trhají vejpůl citadely Minas Tirith atd. Ale i v tomto zpracování cosi hapruje. Armáda nemrtvých, Legolas na olifantovi a neskutečně pitomá podoba Denethora s Bilbo Pytlíkem. Bitvy ale byly tak úžasné, že to vše můžeme hodit za hlavu a nechat se kochat jen jimi. (23.12.2013)

Tí LOTR-geekovia v Clerks 2, ktorí sa tromfujú, kto z nich videl jednotlivé diely trilógie viackrát v kine, boli naozaj slabí. Vraj trikrát! Ja som Návrat kráľa videl na veľkom plátne sedemkrát, v jeden deň dokonca bezprostredne dvakrát za sebou. Zhliadnutia na DVD ani nepočítam. Bravúrne filmové dielo, ktorému vyčítať pátos, niektoré nedokonalé triky a naťahovaný koniec je úplne zbytočné - veď len scéna so zapaľovaním majákov na horských vrcholoch za dunenia geniálnej Shoreovej hudby je väčší filmový zážitok ako celá Spielbergova filmografia (no, to som možno trochu prehnal, ale sila to rozhodne je ;-). (16.04.2007)

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)

Nejlepší z trilogie to asi nebude, ale s těmito soudy počkám až na prodlouženou verzi. Jackson rozhodně dokázal z nelehkého úkolu vytěžit maximum a já mu mohu jen poděkovat za nejúžasnější trilogii všech dob. Přesně takhle jsem si filmového Pána prstenů představoval, když jsem ho před lety četl. A ještě bych rád něco vzkázal všem, kdo žehrají na kvalitu triků: Nejste už nějak moc nároční? Kdybyste ten film viděli před deseti lety, tak byste jen zírali s otevřenou pusou:) (25.01.2004)

Opět jsem se utvrdila v tom, že na film je třeba si počkat s tou správnou náladou, někdy se do ní prostě netrefíte a odnese to zcela nespravedlivě film. A protože nejsem žádný tolkienovec, šla jsem do předešlých částí z nesprávných důvodů - všichni po tom šíleli, tak jsem si vidět to dala za úkol a asi jsem k tomu jako k úkolu přistupovala, tzn. hledala jsem chyby. Teď, když jsem viděla okouzlující Návrat krále, sama sobě slibuji, že dám Společenstvu a Dvěma věžím ještě šanci. (07.12.2005)