Pán prstenů: Dvě věže

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Fantasy sága pod vedením arcimága Petera Jacksona pokračuje, Sauronova armáda se chystá na tažení do Helmova žlebu a hobiti se setkávají s tajemným Glumem. Druhé dobrodružství pokračuje tam, kde skončilo první a využívá stejné prostředky: tíživý příběh, neskutečnou kameru, fenomenální výpravu, chytlavou hudbu, slušné herecké výkony a výborné digitální triky. Absolutním převratem je zde hojně využívaná technika motion capture, díky které vznikla postava Gluma, jejíž předlohou byl herec Andy Serkis. A právě Glumova schizofrenie se zakousne do Vašich neuronů a už se nepustí. Notně si přibližuje tomu, kvůli čemu se filmový fanoušek narodil. Dvě věže nespoléhají tolik na stylové dialogy jako Společenstvo prstenů, spíš se zaměřují na věci, jenž se daly do pohybu. Proto jsme svědky posledního pochodu Entů, útoku skřetích "divočáků" a především závěrečné, takřka 40-ti minuté bitvy u Helmova žlebu, která může být definicí slova monumentálnost a bezpochyby si půjdete párkrát opláchnout obličej, aby vám vzrušením neshořel. Kamera je znovu výtečná, digitální triky se šplhají na pověstný Olymp (Entové dobývající Železný pas, no wau)...Saurono vojsko tluče kopími do země před Helmovým žlebem, Frodo si uvědomuje význam své mise a Gandalf staví svého Stínovlase ve vycházejícím slunci na zadní... Chcete snad lepší pozvánku na Návrat Krále?? 94 miliónů dolarů(rozpočet)/926 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.10.2006)

Rozdělením Společenstva na skupinky se děj zrychlil a filmu to dost prospělo. Navíc se objeví krásně monumentální bitvy - především ta závěrečná u Helmova žlebu, která již vešla do dějin. Při jejím vyvrcholení mi na pár sekund přestalo tepat srdce - opět úžasná kombinace obrazu a fenomenální hudby mistra Howarda. Snad mě jen trochu nudily ty věčně pochodující stromy, ale jen maličko a navíc mi to pak pěkně vynahradily. (17.07.2003)

Dvě věže jsou takovou emoční a obrazovou kanonádou, že mozek napoprvé není schopen vstřebat vše co vidí a po skončení jsem si nemohl vzpomenout na to, co jsem viděl na začátku. Tohle není film na jedno shlédnutí. Vstřebá se až napodruhé, napotřetí. Zarytí fynoušci knihy budou asi prskat znechucením, jaktože si Jackson dovolil pozměnit děj a charakter Faramira. Mně to je jedno a naopak - myslím si, že ony změny filmu velice prospěly. Dokonce i tolik kritizovaná scéna s Arwen se mi moc líbí a patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Film je prostě film a kniha je kniha. Dva rozdílné světy. Mně zajímá film a ten je natočen skvěle, je velkolepý a parádní. (16.01.2003)