Mrtvý muž

"Jste William Blake?" "Ano, jsem. Znáte moje básně?" Jarmuschova filmová báseň, spojující dohromady westernovou neučesanost, černobílou obrazovou estetiku, poutavý trip s elektrickou kytarou a bizarní dějové momenty, je tak trochu přelud... nemám jasno v tom, zda mohu Mrtvého muže okamžitě katapultovat do top 10, či ho nechat plavat v kolonce zatraceně dobrých filmů, jež ve své přízračnosti praští diváka přes čumák přespříliš silně. O čem to bylo? Lyrická cesta za osudem i hezky vylíčená snadnost, kterak se shodit ze skály, ztratit a nechat zapomenout, nebo jen poutavě podané nic? Případně jakýsi hybrid obojího? Je jisté, že Jarmusch natočil western bez westernu, jehož hlavní hrdina nečekaně sešel z cesty a jen tak mimochodem vrostl do role hardcore psance, a že na jakákoliv žánrová pravidla zde nemá smysl hledět. William Blake přijel nikam, potkal Nikoho a stal se ničím. Nádhera. Nádhera s tunou hlášek i momentek, fetišisticky se vyžívajících ve své náhlé absurdnosti. A nemohu nezmínit fatální uhrančivost, místy rostoucí do hodnot, při kterých by se dalo kastrovat bez anestetik. (06.03.2009)

Někde jsem zase zaslechl Harvest Moon od Neil Younga a vzpomněl jsem si na hudbu z tohohle filmu. A jelikož je tomu tak nějak právě akorát 26 let (eh) co jsem Mrtvého muže viděl, dostal jsem chuť to vidět znovu. Ono se mnohé událo od těch bujarých let pastýřských. Krapet jsem pobral rozumu a tak mi spíná lecos co dříve ne a hlavně mi poslední dobou šmakují westerny, tedy pokud to nejsou takové ty ,,klasické'' americké z padesátek s Johnem Waynem :-). A tak nějak jsem si vybavil, že už tehdy mi Mrtvý muž přišel jiný. Jednak to byl nebarevný film, hudba v něm nebyla westernová a hlavní hrdina/nehrdina byl také zvláštní. A tak jsem na film koukl znovu. Ale ač uběhlo toliko let kolem, dojem z filmu byl stejný. Zajímavý hoooodně pomalý western, zvláštní jako celé to Blakeovo umírání. Depp byl zase fajn, ale kdo mne možná dnes o píď bavil víc byl Gary Farmer alias pan Nikdo. I já jako mnozí zde jsem měl trochu problém s tím, kterak vyjukaný účetní z Clevelandu se ocitne opravdu v divočině a jak se z něj díky zranění rázem stane pistolník s muškou jakou měl Buffalo Bill. Ale tenhle film není o nějaké logice. Autoři se nám asi snažili něco sdělit, ale krom poznání, že na poslední cestě není dobré být sám si fakt nějak neumím dát dohromady co. Proto tu nebudu házet hvězdami jako jiní, kteří skrze tento film poznali nejtajnější pravdy samotného vesmíru a bytí... Film mně bavil, hudba byla super, ale i dnes v roce 2021 mi to přišlo takové průměrné. proto dávám za 3 papírové růže. * * * (30.01.2021)

Někdo je zrozen pro radost a někdo pro nekonečnou tmu..... Pomalé vypravěčské tempo, atmosférická hudba (Neil Young), mladíček Depp s výrazem indiánských předků. Nebo účetního. Pár vtipných věcí a podivných chlápků v příběhu jenž ctí pravidla westernu a nese jasnou výtvarnou stopu tvůrce. Nečekejte ,,špageťárnu“. Žádnej S.Leone. Prostě Jarmusch. A tedy film, na který bych se, nebýt ČSFD, nepodíval. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte, že? Anglický básník William Blake opravdu existoval?. (11.01.2010)

Mrtvý muž bez víry kráčí za svým cílem. Měl jiné plány, ale tak už to chodí. Nebyl výjimečný. Pokud ovšem nepokládáte za výjimečné perfektně padnoucí ošklivý oblek, jemné vlasy nebo lesklé rtíky. Nebyl výjimečný, dokud se stalo že nezemřel. Nezemřel .. Její krásný dekolt. ___ Papírové růže. Neoklamou ikdyž chtějí. Ony nevoní, nerozemnete mezi prsty jejich okvětní lístky. Když je ale svět černobílý, schovaný za plátnem, můžeme si na ně hrát. ___ Zapomínat vlastní básně. Není třeba jíst ani pít, není třeba chápat proč levá noha střídá pravou. Ostatní ti jdou po stopě v groteskní snaze urvat si kousek. Tělo nabírá hodnotu lemovanou počtem zářezů lovené zvěře, která žádá jen dojít tam, kde je její místo. Patřil on vůbec někdy někam? A co konkrétně z něj alespoň trochu zůstalo naživu? ___ Pitoreskní svět kterým procházel je náš, ale velice nepříjemný. Vtipný a anonymní. S motivací schovanou hluboko v nevědomí. Měl zemřít a zemřel. Zvláštním způsobem. Humorným, bez pauzy na smích a potlesk. Co zbývá mrtvému muži jiného, než dojít danému cíli, když od něj bytí jeho smrt tak nějak očekává.. Vybral možnost odejít s náznakem revolty. Po svých. Hrdě. Vybral? Ale notak .. (23.01.2011)

Jim Jarmusch coby filmový průkopník objevil nový žánr. Psychologický western. Zároveň v tomto žánru nastavil tímhle svým filmem laťku tak vysoko, aby se přes ni případným dalším pokusem dostal jen skutečný mistr, nebo podobný nezávislý pošuk, jako je on sám. Zatím se to nikomu nepodařilo, ale do konce soutěže je ještě daleko. Tak se snažte amatéři. (30.07.2002)