Noc na Zemi

Božínku, to byla nádhera. Pět minipříběhů, nejlaskavějších z laskavých napříč světem zeměpisným i lidským. Všechny povídky byly tak originální, přitom působily přirozeně, téměř všedně, možná o to víc měly "objímající" účinek. U mě nejvíc zabodovala ta s "helmou" a "stínítkem", povídka s Winonou byla taky parádní, těžko vybírat lepší z toho, co se nejvíc cení ve chvíli, kdy vaše nálada klesne k čárce, pod níž už začíná deprese, a vytáhne vás to opět nahoru. A s Jarmuschem se mi to nestalo poprvé. (18.01.2006)

Osobně mi bohužel námět tohoto filmu přijde zajímavější než jeho samotné zrealizování. Použitý humor mě moc nebavil, někteří herci mi strašně vadili (och, existuje něco ohavnějšího než Béatrice Dalle?), nesedl mi ani hudební doprovod Toma Waitse, jehož muzika mě nikdy nebrala, a z některých povídek na mě šla spíš nepříjemná tíseň nebo pro změnu trapnost, což na výsledném dojmu taky dvakrát nepřidá. Nemluvě o tom, že povídkové filmy vlastně nemám rád (stejně jako nemám rád žánr povídky ani v literatuře), a je mi to prostě cizí. Tohle není můj cup of tea, bohužel. Objektivně 4 hvězdy, subjektivně o jednu míň. P. S. Nejvíc se mi na tomto filmu líbila Winona Ryder, která je zde vrcholně roztomilá - bože, její postavu nenápadné holky ve vytahané košili s věčně hořícím cigárem v puse si v jejím provedení nešlo nezamilovat! (16.11.2012)

Pět měst (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a pět povídek zachycuje konverzaci mezi taxikářem a jeho pasažéry. Jednotlivé povídky se odehrávají ve stejném časovém úseku a v každém městě se mluví rodnou řečí daného státu. Podle zdejšího vysokého hodnocení jsem čekal něco mimořádného, ale to se bohužel nestalo. Jim Jarmusch asi není moje krevní skupina, protože se mi od něho zatím líbily pouze snímky Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) a Zlomené květiny (2005). (08.01.2012)

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst, 5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný dramatický. Každý má svou kvalitu a něco čím zaujme a věřím tomu, že každého diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil italský taxikář Roberto Benigni a poslední helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi příběhy vás provedou výborní herci se skvěle vypilovannými dialogy, povedená minimalistická hudba a nenápadná kamera. Výsledné hodnocení trochu sráží první americký a první evropský příběh, které prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní. Jarmusch umí udělat z mála hodně a po výborném "Mrtvém muži" mě opět potěšil. (19.05.2009)

Los Angeles (5*): Úžasné pohlcení do noční atmosféry od počátku! Navzdory tomu, jak mi věčně žvýkající a kouřící mladá taxikářka nebyla nejdřív moc sympatická, se z úvodní povídky vyklubal velmi pěkný pocitový zážitek. Nesmírně mě upoutal už způsob, jakým režisér nás seznámil s postavami před tím, než na sebe (po skončení telefonátů) narazily a celá noční cesta dvou žen v jednom taxíku plyne navíc ve skvělých dialozích až do konce. New York (5*): Armina Muellera-Stahla bych v komedii a podobně svérázné postavičce s baranicí a klaunským nosem navrch nečekal... ale zhostil se toho skvěle a v trampotách emigranta se svým autem, v špatně sehnaném džobu mě nesmírně bavil, stejně jako celá humorná povídka, kdy se během jedné cesty zase toho ve společnosti dalších osobitých postav spousta přihodí a vyústí. Paříž (3*): Prostřední povídka mi připadala nejzábavnější v úvodní části během střetu afrického černocha s černochy americkými. Cesta se slepou pasažerkou má sice též kouzlo, ale skončí jaksi bez uzemňujícího závěru. Řím (3*): Neeeeé... proboha, neee! Zařval jsem šeptem, když se mi na obrazovce zjevil Roberto Benigni a začal se svým trapně výstředním egem mluvit sám k sobě a za každou větou šíleně prdět ústama. Viděl jsem ho podruhé a potvrdil si, že komiku tohoto pána prostě nesnesu. Celkový dojem naštěstí pozvedává výborné černohumorné vyústění a v souvislosti s tím i ten vítězný pocit, že jsem na rozdíl od někoho jiného Benigniho šarádu se zpovědí za volantem úspěšně přežil! :o) Helsinki (3*): Nezáživný Matti Pellonpää mě sice narozdíl oproti výstřednímu Benignimu tak neštval, ale že by si mě získal, říct nemohu. Vlastně ani ti zbylí buranští Finové na scéně (lépe řečeno v autě) mi nějak sympatičtí nebyli a to je asi důvod, proč mě ta povídka tolik nenadchla. Ale jako skoro každá mě něčím hodně upoutala, tak tady určitě dotvořením atmosféry zasněženou cestou kolem a skvělým závěrem. // SHRNUTÍ: Po dvou naprosto bezvadných povídkách mě trochu zklamalo, že ty zbylé mi až tolik pozitivně nepadly do noty, ačkoliv jedinečná atmosféra se vane celým filmem (a krásně jí v závěru ještě výrazněji podtrhne i ústřední píseň), skvělé momenty lze najít v každé. Díky oné atmosféře a všemu skvělému po skončení cítím, že budu mít tento film přes ty výkyvy mít docela rád a nejen skrze průměr hodnocení, ale i pocitově mi vychází na 4 hvězdičky. [80%] (11.10.2022)