When a Stranger Calls

Škoda, přeškoda, že autoři nedokázali udržet atmosféru a napětí úvodní třetiny. Aspirovali by tak na zařazení mezi nejlepší horrory. Bohužel, vytažení šílence a především jeho představovaní a seznamování s okolím se neuvěřitelně vleče, aniž by bylo ozvláštněno jedinou opravdu zajímavou scénou. Závěr už zase šlape jak má, ale pachuť promarněné šance už nesmyje. (27.09.2008)

John Clifford pracoval 33 rokov na polícii. Momentálne sa živý ako súkromný detektív. Jedného večera ujde z nemocnice pre duševne chorých násilnícky vrah Curt Duncan. Ten pred 7 rokmi v dome rodiny Mandrakisových, v spánku, brutálnym spôsobom, holými rukami, zavraždil dve malé deti. Jedinou osobou, ktorá vtedajší útok prežila, bola stredoškoláčka Jill, ktorá si privyrábala ako opatrovateľka. Podarí sa Johnovi šialeného vraha vypátrať a zastaviť tak jeho nezmyselné krviprelievanie, alebo...? Pred pár týždňami som vzhliadol remake tohto filmu ( 2006 ). Podotýkam, že nie som fanúšik starších snímkov, ale toto bol NESKUTOČNÝ rozdiel. O horor síce veľmi nejde, no atmosférou, hereckými výkonmi, samotným príbehom a jeho rozuzlením, absolútne N E P O R O V N A T E Ľ N Ý. Je zbytočné o tom vôbec polemizovať - 80%. (04.01.2014)

Nemyslím si, že by byl tenhle thriller přeceňovaný. Jde o solidní napínák, který má tři části. První by jistě obstála jako součást povídkového filmu. Ve druhé části sledujeme osud vraha, který se po útěku z blázince potlouká městem a sám pořádně neví, co vlastně hledá a chce. Třetí část se vrací k osudu bývalé studentky, co si mezitím pořídila vlastní rodinu. Kamera až dokumentárně zachycuje putování postav nočním městem (v té době se ještě nikam nespěchalo) a napětí vyvolává především strašidelná hudba, jejímž autorem je Dana Kaproff (skutečně jde o mužské jméno). Byť gore efekty se nabízely, zůstalo jen u krvavých rukou a atmosféry. Ani mi to moc nevadilo. Dnešní film by si ty děti vizuálně jistě vychutnal... (20.10.2013)

Hrozně přeceňovaný film založený na populární americké městské legendě o hlídačce dětí a vrahovi v domě. Čekal jsem něco na způsob ČEKEJ DO TMY, tj. napínavou minimalistickou hru kočky s myší na jednom místě jen pro dva herce, respektive jednoho herce a jeden hlas (jako v remaku), ale to jsem si naběhl. V tomto duchu se odehrává pouze příjemně atmosférická úvodní dvacetiminutovka s hlídáním dětí a sípáním do telefonu, jenže po ní přichází skok o několik let dopředu, kdy chycený vrah z úvodní scény vezme dráhu z blázince, zdlouhavě obtěžuje jakousi starou rašpli (nikoli po telefonu) a v patách má bývalého poldu, co ho tenkrát zavřel a který si ho nechává opakovaně proklouznout mezi prsty. Tahle debilní část, v níž se vrahova neodbytnost brzy stává nechtěně komickou, bohužel zabírá víc než půlku filmu a dobrá tečka na závěr (telefonát do restaurace), kdy se film zase vrátí do módu úvodní scény, to už nevytrhne. Ve srovnání se starším BLACK CHRISTMAS to nemá šanci. Televizní sequel z roku 1993 jede podle stejné šablony a je drobet lepší, i když vrah v něm paradoxně vůbec netelefonuje a remake z roku 2006 konečně natahuje hlídání na celou stopáž, ale bohužel ji naplňuje nudou. (30.11.2009)

Remake se nepovedl (a to i přesto, že se to nejlepší na originálu v něm přetáhlo na celou stopáž), ale tohle je vážně pecka. I když se budete bránit, to dusné intro vás prostě sežere a vyplivne po nějakých pětadvaceti minutách. Atmosférický mrak se poté na chvíli rozpustí, ale díky hlavnímu záporákovi je to pořád mrazivý thriller. Závěr ale opět šlape a vám bude strašně líto, že netrvá déle. Zkrátka fajn kousek a úspěch (při rozpočtu 800 tisíc vydělal 21 milionů) mu nejde nepřát. Zajímavostí ještě budiž, že Walton natočil v devadesátých letech pokračování se stejnými tvářemi. (22.08.2013)