Poveri ma Ricchi
Vidláci vo veľkomeste
Režie:
Fausto BrizziKamera:
Marcello MontarsiHudba:
Francesco GabbaniHrají:
Christian De Sica, Lodovica Comello, Anna Mazzamauro, Bebo Storti, Enrico Brignano, Lucia Ocone, Ubaldo Pantani, Federica Lucaferri, Giulio Bartolomei (více)Obsahy(1)
Všichni v italské vesnici Torresecca vědí, že je rodina Tucciových chudá. Její členové se však navzdory zoufalému nedostatku peněz snaží být šťastní. To všechno se změní v den, kdy vyhrají v loterii sto milionů eur. Přestěhují se do luxusního hotelového apartmá v Miláně a začnou utrácet jako šílení. A tak je na jejich novém majordomovi, aby jim vysvětlil, že být v dnešní době bohatý neznamená to, co představují – žádná drahá Ferrari, nýbrž kola, žádná opulentní jídla, ale veganská strava, a tak dále. A když se jeden ze členů rodiny zamiluje do servírky, která nenávidí bohaté lidi, Tucciovi začnou předstírat, že jsou zase chudí. Díky všem zmatkům, které obklopují jejich nově nabyté bohatství, si rodina začne uvědomovat, že ať už chudí nebo bohatí, nejšťastnější jsou ve chvíli, kdy mohou být spolu a sami sebou. (HBO Europe)
(více)Videa (10)
Recenze (35)
Věčné téma o tom, kterak chudá rodina k bohatství přišla. Buď honosným děditstvím, anebo, a to je nejčastější, výhrou v loterii. V tomto příběhu je druhé správně. Nutno dodat, že se jedná o italský remake francouzského snímku ´Les Tuche´ (2011), který se do této chvíle dočkal čtyř filmových dílů. Italští tvůrci tedy původní francouzský počin zcela okopírovali, jen tomu dodali ryzí italskou ctižádost a náturu. Filmový společenský střet mezi bohatstvím a chudobou, který bohužel nemá čím překvapit. Vulgární vtípky v kontrastu s luxusním prostředím také nedají si nepřipomenout Bohuše ve snímku ´Dědictví aneb Kurvahošigutntág´ (1992) a to například scénu oběda vesničanů v luxusní restauraci. Značně provařené téma již dokáže vyprodukovat jen omšelý humor, který i přes značnou výřečnost protagonistů a charakteristickou ztřeštěnost rodiny má prostě ohromný problém diváka pobavit. Hlavní myšlenka sice vyzývá k zamyšlení o smyslu bohatství, což je podpořeno řadou nejrůznějších klišé týkající se bohatých lidí, ale toho si asi málokdo všimne. Italové měli do toho dát také svůj pověstný italský humor, kterým by se od francouzského snímku odlišoval, ale bohužel. Spíše tak dojde k nemalému diváckému zklamání. Možná snad potěší přítomnost Anny Mazzamauro, která je známá ze snímků Paola Villaggia týkající se především pana účetního Fantozziho. ()
Už název vzbuzuje podezření, že půjde o megaklišé. Stačí si přečíst název a obsah, mrknout do galerie a pointa vám bude zřejmá. Boháče sice nesnáším...ale proti penězům nic nemám... . To je asi jediná věta, která zazní a stojí za zamyšlení. Zbytek jsou po povrchu klouzající moudra, prostřídaná povykováním a plácáním blbostí. Zpracování je a la Troška po třiceti letech...akorát v italsky uječeném stylu, kde většina herců přehrává jako prase a ten zbytek hrát neumí. Takže co? Přiznám, že po patnácti minutách jsem chtěl ukončit projekci. Nicméně burani v hotelu občas zaperlili a když se přidala linka strýce, který předstíral chudobu...tam mě to i bavilo. To už mělo parametry kvalitní komedie. Ale to se bavíme tak o dvaceti minutách z celkové stopáže. Závěr sklouzl zpět do klišé, ale to už jsem měl tuhle rodinku ryzích křupanů pod kůží, takže jsem se na tvůrce nezlobil. ()
Ve filmu se ve vzácné jednotě snoubí protivné stránky jižanského temperamentu, buranská tupost a scenáristická neschopnost. 1) Může být veselé sledovat, jak si burani poradí, když přijdou k velkým penězům. Může být zajímavé podívat se, jak se s takovou výzvou poperou nepřipravení lidé, zkonfrontovat jejich a svůj potenciální přístup k věci a nakonec si zanadávat na osud, že takové štěstí sám nemám. 2) Může to být veselé, ale v tomto případě není. Snad někdy jindy... ()
Typicky talianska komédia, kde sa primárne kričí, fackuje a tak. Ale na druhej strane aj s nesympatickým obsadením sa dajú robiť zázraky a film bavil počas celej doby. Síce nebol extra objavný, preto aj len tie tri hviezdy, ale silné tri hviezdy. Uvidím, možno prehodnotím, keď zhliadnem pokračovanie. ()
Komedie, která nazepře italskou náturu. Hodně se v ní křičí a všeobecně se má všechno u prdele. Ovšem hlášek je tady plnej pytel (zaparkování ferrari v zakazané zoně a hláška na hlídače"klidně si ho odtáhni, mám jich ještě deset" ), ale film je taky hodnotný zdroj informací, například se dovíme, že bohatý lidi nesmažej, konečně jsem rád že jsem chudej a můžu žrát smažáka, film se nevyhýbá ani ekonomickému vzdělání (přijmy za měsíc 600Euro, výdaje 19 milionu euro - zkrátka ekonomická gramotnost v plný parádě". Zkrátka Itálie plná všeobecného humoru. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu je zmíněn seriál Hra o trůny (od r. 2011). (ČSFD)
Reklama