Pěkně blbě

Měla jsem velká, přehnaná očekávání. Zde na CSFD k dnešnímu datu 82%. Navíc opravdu vtipné trailery. Od zahajovacího filmu 52. festivalu Karl.Vary jsem čekala velké potěšení a duchapřítomnou zábavnost. Pak přišlo zklamání. Kinosál, v němž jsem seděla já, se zasmál snad dvakrát. Já ani jednou. Spíše než komedie mi to přišlo jako romantický filmeček, sladkobolné melodrama, originální spíše jen tím, že muž má pákistánské předky. Bylo zajímavé vidět, jak žijí a jak uvažují pákistánští rodiče trvale žijící v USA, vidět vzdáleně jejich kulturu, dívat se na námluvy předem smluvených manželství. Ale to byla jen vedlejší linie. Zbytek mi přišel - až na malé chvilky- málo výrazný. Celkem nuda. Na to, co se kolem toho nadělalo povyku, slabé. Nemůžu dát ani ne dvě hvězdy, protože ty jsem dala filmům, které mně sedly více a protože tohle měla být podle recenzí fakt jako pecka. - Navíc herec Kumail se pořád šklebí, jako by zadržoval smích, dokonce i v situacích, kdy si myslí, že mu umírá milenka. Moc dobrý herecký výkon podle mého nepředvedl. (16.07.2017)

Notypyčovole, já teču jak stará lednička! Ehm, za toto nadbytečně emfatické zahájení se omlouvám, já jen, že tu sedím dojatý a naměkko a culím se, jak kdyby mě mistrovsky vykouřila bezzubá cigánka. Ne snad, že by tato tuctová pákistánská feel good lávstory byla něčím originální, naopak, právě oním předvídatelným patosem mě pohladila po mé zjizvené dušičce. Není divu, že v téhle zkurvené době lží, depresí, stresu, smutku, zklamání, bolesti, kvazicitů, předstíraných orgasmů, nedodržených termínů, předraženého másla, Tomia Okamury, nevratných Frisco láhví a zasraných vlakových zpoždění mě dokáže rozněžnit tak prostinký, bezelstný příběh o lásce, kde když se holka chová divně, tak je to proto, že potřebuje srát a neví, jak to svému chlapci říct, nikoliv proto, že je nediagnostikovaná emopsychonarkomanka a má mu zničit celý život. Ano, i takový obtloustlý nihilistický patogen jako já občas projevuje emoce a případné xmrti se nudící sexy svině, jenž by mě chtěly ochočit a citově znásilnit, nechť se hlásí do pošty, jsem teď na jedno párměsíční zneužitíčko volnej. Da vstreči! (31.10.2017)

Nejlepší romantická komedie roku a to bez nadsázky. Hlavně tedy proto, že je The Big Sick jednou velkou dvouhodinovou srdceryvnou přehlídkou životních příhod sympaťáka Kumaila Nanjiani. A taky proto, že si ke spolupráci přizval mojí oblíbenou Zoe Kazan a jak se posléze ukázalo jako podstatnější, ba přímo kardinální, hlavně její filmovou maminku Holly Hunter, jejíž emotivní scény jsou zkrátka úchvatné a užíval jsem si každou minutu. Těšil jsem dlouho a shlédnutí si i tak neúmyslně prodlužoval, o to větší skvost jsem však dostal. (15.09.2017)

STAND - UP KOMIK, pôvodom z Pakistanu, teraz žijúci v Spojených štátoch, KUMAIL NANJIANI, napísal spolu so svojou skutočnou manželkou scenár, ako sa stretli, odovzdali ho odborníkovi na slovo vzatému - Judovi Apatowovi, a tak sa všetci rozhodli : „Natočme o tom film” ! To je na jednej strane, určite dobrý nápad, ale na strane druhej, zveriť réžiu nie príliš skúsenému Američanovi Michaelovi Showalterovi, nepokladám za úplne najmúdrejšie rozhodnutie, lebo práve povestné : “AKCIA” , mi najviac zo všetkého prekážalo, nedokázala ma presvedčiť ani nie na 40 %, a tie ostatné percentá sú zaslúžene za hercov. Inak samotná myšlienka, o čom je práve IDEA, je naopak celkom prospešná... Niečo, ako klasika : Hádaj, kto príde na večeru + doplnok hocakého filmu, v ktorom vedľajšiu / hlavnú postavu postihne veľká choroba, ktorá ju odstrčí na vedľajšiu koľaj, do pozície : kómy. Hm... nakoniec som uvážil, že tento film nebol nič extra, čo by som oľutoval, ak by som toto nezhliadol. Asi najväčšie plus je v exotickom Kumailovi Nanjianovi, ktorý de - facto hrá sám seba. (07.01.2018)

Měl jsem pocit, že do kina nejdu na film, ale na Boha. Tolik chvály totiž není ani ve všech přikázáních dohromady, kolik jich tahle komedie má jenom na plakátu. No a tady právě úplně nevím, jestli si rozumíme - viděli jste krom plakátu i film, jo? Já čekal, že se teda královsky pobavím, když se tomu udílejí pomalu i Michelinské hvězdy, ale ono prd. Na komedii kladu menší nároky než na blondýny při práci s buzolou; stačí mi, když se posměju. Tady se ale všechen humor dá leda tak tušit, provedení bohužel kulhá víc než Dr. House. Mějte mě za suchara, ale nejdřív si vzpomeňte, jestli jste na tomhle filmu náhodou nebyli v úterý na Smíchově. Protože v sále bylo plno a smála se až uklizečka na konci, když viděla ten bordel. (29.07.2017)