Dej mi své jméno

Letní romance ze severní Itálie roku 1983 stojí na výborně vybudované atmosféře a perfektně vystavěnému soundtracku. Mladý Elio si nejdříve začne románek s krásnou Marzií, ale vzápětí ji začne podvádět s americkým studentem Oliverem. Zatímco sex s Marzií nám kamera dovolí vychutnat (Esther Garrel je fakt krásná), jak dojde na Olivera, následuje odjezd kamery na pohled z okna. Takže nakonec asi nejpřijatelnější homosexuální romance pro heterosexuální diváky. Možná ale mohla být trochu kratší (70%). (19.03.2018)

Trochu melancholické líčení všeobecných pravd o první lásce. Vzdáleně variace na Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Podle vysokého hodnocení jsem myslel, že film bude působit i po odchodu z kina. Ale nějak se mi to vůbec nedotklo. Závěr jako z telenovely. Děj je situován do 80. let v letním sídle vážené rodiny. Sem přijede jako host na prázdniny americký student, který zde s otcem rodiny pracuje na katalogu antického umění. Dospívající potomek hostitelů v něm vidí tak trochu vetřelce, který mu zabral pokoj, ale zároveň budí jeho zvědavost: rýpe do něho a současně je k němu přitahován. V této homosexuální romanci nevidíme obvyklou bojovnost tohoto žánru vůči předsudkům, ani vynucovaný soucit a okázalou dráždivost postelových erotických scén. Působí zde něco mocnějšího. Místo přirození působí přirozenost, krása a smích. Dny plné slastného lenošení koupání a výletů. Rodina má služebnictvo a v okolí jsou jen láskyplní , příjemní a tolerantní lidé. (02.01.2018)

Krásně natočená romance, která je bohužel teplá. Fakt mě to bavilo do doby, než spolu začali šukat. Poté už je to jen jedna homo či broskvo sexuální scéna za druhou a já naprosto ztratil zájem. Třeba když je rodiče vyslali na ten výlet a jeho matka pak pozvala jejich holky na večeři, tak bych mnohem raději viděl, co se odehrávalo tam, než zamilované tajtrlikování u vodopádu. Zmínit musím ještě hypertolerantní rodiče. Až to zavánělo návodem, jak se chovat k případné gay ratolesti. (19.04.2020)

(1001) Ten poslední záběr je velmi devastující. Love sucks. Ale krucinál, čím víc nad tím filmem přemýšlím a čím víc se ho snažím sama pro sebe analyzovat, tím špatnější a amatérštější se mi zdá. Timothée je vážně skvělý, živý, skutečný a zajímavý a toho Oscara bych mu přála z celého srdce. Nicméně (bohužel) září mnohem jasněji než kterákoliv jiná složka filmu. Armie dělá, co může, a má i momenty, kdy je celkem okouzlující, ale spíš se mi potvrzuje moje domněnka, že je krásný a nikoliv dobrý herec, a většinu času (i díky tomu, že už ho dávno šmíruju na instagramu a tak ho mám zapsaného jako hotového dospělého chlapa s podnikavou manželkou a dvěma malými dětmi) ve své roli není přesvědčivý a občas dokonce jako by se do ní ale vůbec nehodil. Události plynou trochu strojeně a mechanicky a Guadagnino jako by se potřeboval ještě hodně vyrežírovat, aby zvládl odvyprávět takhle subtilní a nepříběhový příběh. Ačkoliv se mi celkem líbí, jakým směrem má nakročeno, tak to ale určitě není hotový filmař, a tak mi přijde zvláštní, když v některých kritikách čtu ódy na to, že je třetí hlavní postavou filmu. Doprovodná hudba mi spíš podporovala ten neobratný pocit z filmu, než že by ho povznášela ještě někam jinam. Nejspíš jsem si měla zapamatovat jenom ten původní prchavý pocit a nepitvat do hloubky jednoduchý film o první lásce. - Po čtyřech měsících, během kterých jsem si určitě minimálně stokrát pustila "Visions Of Gideon" a dojímala se nad krásou a schopnostmi umění, si musím ještě dupnout: Kruci, kéž by byl ten film před "tím" aspoň o trochu lepší, protože ten konec je tak strašně skvělý! (18.01.2018)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)