Americký samuraj

Americký akční film vyprávějící o mladém Američanovi Drew Collinsovi, který jako nemluvně ztratil oba rodiče při leteckém neštěstí nad Japonskem a kterého poté vychoval moudrý japonský muž (J. Fujioka) a zasvětil mladíka do samurajského umění. Jako dovršení výuky a splnění všech úkolů obdržel Collins od svého nevlastního otce starý rodinný meč, což se pochopitelně nelíbilo prchlivému Kenjirovi (M. Dacascos), pravému synovi onoho učitele. Do hlavní roli bojovníka, který se pak vrátil do Spojených států a věnoval se povolání novináře, byl obsazen D. Bradley, jehož herecké umění bylo dosti chabé, avšak v podobných typech snímků jako je tento, se podobný nedostatek dá blahosklonně přehlédnout, pokud je dostatečně nahrazen bojovým uměním. Během jedné noci je o vzácný meč skupinou násilníků oloupen a za nějaký čas zjistí, že jsou oním mečem páchány vraždy a podle způsobu usmrcení lze odvodit, že vrahem je Kenjiro. Během pátrání po vrahovi v Istanbulu je Bradley i se svou fotografkou V. Trapp zajat a donucen podstoupit drsné souboje v aréně před rozjařeným publikem, kde porážka končí smrtí. Krvelačné souboje bojovníků v bizarních oděvech představují skutečný vrchol filmu, neboť v aréně se kromě Bradleyho vystřídali podivný blonďatý zápasník v upnutých šortkách (R. Vreeken), nemotorný bojovník se sekyrou inspirovaný Vikingy, naivní Američan v riflích vyzbrojený dýkou, dlouhovlasý asijský bojovník se dvěma šavlemi a červenými ozdobami na rukou, další Asiat s patkou a tyčí s ostřím, velmi podivný zápasník s páskou přes oko zahalený v plášti disponující dvěma ozubenými háky a pochopitelně šampion Kenjiro, jenž každého rozsekal svým mečem. Ve finálovém souboji se pochopitelně utkali dva nevlastní bratři se samurajskými meči. Díky duelům v aréně a nostalgickým vzpomínkám na tento film mistra béčkových akčňáků S. Firstenberga hodnotím Amerického samuraje průměrně, ačkoli jsem si pochopitelně vědom všech filmografických nedostatků, kvůli nimž obvykle hodnocení snižuji. (24.01.2020)

Na sérii AMERICKÝ NINJA se Firstenberg s Bradleym sice minuli, ale záhy na sebe narazili u AMERICKÉHO SAMURAJE a v úspěšné spolupráci pokračovali třemi dalšími, v rychlém sledu natočenými akčňáky BOJOVNÍCI KRVE a CYBORG COP I a II, přičemž AS a první CC podle mě patří k tomu nejlepšímu, co oba natočili. AMERICKÝ SAMURAJ, poslední Firstenbergova práce pro krachující Cannon, je až sebeparodická, telenovelózně naivní a romantická kombinace samurajských filmů a arénovek a působí jako jakýsi opožděný pokus Cannonu v rámci jednoho filmu přeskočit od cannonovských ninja filmů na vlnu arénních mlátiček. Jelikož mě arénovky nikdy nebavily, nechal jsem si ho v pubertě uniknout a dnes si u něj říkám, že jeho cílovka-dvanáctiletí kluci tenkrát mohla být nadmíru spokojena. S ohledem na ni samozřejmě nemůže chybět výcvik malého osiřelého amerického kluka japonským mistrem (který upomene na AMERICKÉHO NINJU, mistra dokonce opět hraje John Fujioka) a od půlky už se film přesouvá do arény plné osobitých bojovníků a děj je vytlačen zdařilými souboji, u kterých není nouze o usekané končetiny (od copů přes ruce až po hlavy). Mínusem je rozhodně otravně zachmuřeně správňácký Bradley (podobně jako v BOJOVNÍCÍCH KRVE), kterému mnohem víc svědčí frajerská poloha z CYBORG COPů, kompenzuje to ale Mark Dacascos s předimenzovaným obočím coby fanatický záporák. Od jejich závěrečného souboje jsem si sice sliboval víc, ale musím ocenit, jak efektně tu je podáno to hnusně alibistické klišé "hrdina nedokáže zabít padoucha, tak padouch vytáhne skrytou zbraň a přinutí hrdinu zabít ho v sebeobraně". (28.09.2009)

Na tento film nemám žádné nostalgické vzpomínky z dětství. Amerického samuraje jsem viděl totiž poprvé až dnes a směle mohu napsat, že snad poprvé jsem viděl film, který je přesně na hranici odpadu. Z bojů stojí za vidění jen cca. 10 sekund souboje Marka Dacascose s copatým Číňanem, jinak je to jen přehlídka neohrabaných naolejovaných kulturistů, z nichž někteří vypadali, že drží nějakou zbraň poprvé v ruce a bál jsem se, aby se náhodou doopravdy nepořezali. Tedy, "choreografie" soubojů je naprosto nezvládnutá a rozdíly mezi bojujícími markantní, což se projeví zejména u závěrečného souboje, kdy neumětelství Davida Bradleye raději režisér ani nesnímá a po celý souboj sledujeme jen napjaté výrazy tváří obou duelantů. Za pár komických strnulých kulturistických vložek dávám tedy 10%. (12.02.2007)

Jak tady píše Lateef, Americký samuraj je klasicky provařené scénáristické béčko arénového typu, mnou hltaných za mlada jak na běžícím pásu, které od nejšedější šedi podprůměru zachraňují výborně natočené souboje se spoustou různých šaolinských zbraní a drsný samuraj Kenjiro, kterého si střihl snad jediný aslepoň trochu herec v tomhle kousku - Marc Dacascos. Takže za něj a za souboje dávám 45 % (26.03.2013)

No z uměním samurajů tenhle film věru moc společnýho nemá. Je to především bezmozkový rubací béčko z velkým množstvím useknutých končetin, hlav atd. Souboje nemají bůhvíjakou choreografii, ale jsou pěkně krvavý brutální a nekompromisní. Dacascos jako záporák obstál. Jenom by to chtělo lepšího hlavního představitele. Nepopírám, že Bradley je v soubojích přesvědčivý a i z mečem se ohání slušně, ale nemůže prostě zastřít fakt, že je totální herecký poleno což lze vidět i v jeho ostatních filmech. Nicméně tady mi to zase až tak nevadí. Jak už jsem napsal film má rozhodně něco do sebe no a fanoušek podobných kousků let minulých to určitě ocení. Takže nakonec dávám velmi solidních 70% (16.03.2014)